 |
Karel jde jako první do koupelny. Později už nemá šanci se do ní dostat.
Jana s povzdechem otře umyvadlo od bílých vousů a významně se podívá na Karla. Ten jen pokrčí rameny a s kartáčkem zabořeným v ústech zvedne svou tupou žiletku a odmění Janu stejně významným pohledem.
Ona ví, že mu slíbila, že jí už nikdy nepoužije.Mávne rukou a její pohled se zastaví u hodinek. „Je za pět půl,“ nahlásí a vyrazí do šatny hledat svou dnešní garderobu.
Cestou ze schodů posbírá Jana ze zábradlí Karlovy včerejší svršky a odnese je do koše na špinavé prádlo. Mezitím Karel usedá ke stolu a těší se na svou snídani. Tenhle rituál má moc rád. I kdyby trakaře padaly, každé ráno potřebuje svých deset minut na klidnou snídani.
Vtom přiběhne do kuchyně Jana a jeho pracně připravený chleba mu sebere z talíře se zamumláním, které by mohlo být něco jako: „Děkuju, miláčku.“ .... což si ale Karel musí domyslet, protože tou dobou už má Jana plnou pusu jeho chleba.
Před odjezdem z garáže odsune Jana brašnu s nářadím, která jí překáží. Včerejší Karlova oprava kola mu trvala tři hodiny. Ale jaro se blíží, Karel se rozhodl hubnout a cyklistika se mu zdá jako ideální sport. Nadchl se tedy pro opravu kola, které stálo šest let v garáži a sloužilo jako lapač prachu. Nyní je v ještě horším stavu než před zahájením jeho renovace, ale Karel byl včera nadmíru spokojený. Jana se jen pousměje nad představou, jak bude Karel na podzim uklízet kolo ve stejném stavu, ve kterém je nyní. Pak začne couvat ven z garáže.
„Do prčic, už zase!“
Vystoupí a zvedne z trávníku sádrového trpaslíka. Dodneška nepochopila, proč jich musejí mít plnou zahradu.
Tou dobou Karel jede svým naleštěným BMW na pracovní schůzku.
„Já se z tý holky fakt zblázním,“ zanadává a odbočí k nejbližší benzínce. Prázdná nádrž hlásí, že byl včera čtvrtek a Jana si půjčila jeho auto na jógu. „Jednou, jedinkrát kdyby dotankovala,“ povzdechne a zaparkuje u stojanu.
„Konečně víkend,“ vydechne Jana a zamkne dveře své kanceláře. Cestou ze schodů si vzpomene na ranní zprávy v rádiu. Moderátor připomínal výprodejovou horečku a okořenil to rádoby vtipnou poznámkou: „Dámy, my přece víme, že nemáte co na sebe.“ A taky že jo. Za kouknutí nic nedám, pomyslí si a přidá do kroku.
O dvě hodiny později nakoukne do předsíně a zjišťuje, kde je Karel. Nikde nikdo. Po špičkách se potichu snaží dojít ke komoře.
„Copak to tam máš?“ ozve se jí za zády.
„Aaaaale, nic.“
„To vypadá na velice zajímavé nic. Ukaž mi tu tašku… Zase kabelka? A zase černá?“
„No, ale takovouhle ještě nemám a nutně jí potřebuju.“
„Vždyť to bys ani nebyla ty, kdybys nepřitáhla domů další úlovek.“
Jana si stoupne na špičky a vrazí Karlovi pusu na tvář. „Připravím nějakou moc dobrou večeři, jo?“ a už mizí v kuchyni.
„Tak to bylo něco,“ odfrkne si Karel a odsune od sebe prázdný talíř.
„Jsem ráda, že ti chutnalo.“
„Jojo, tyhle tvoje špízy já můžu. Jeeeee, zlato, teď jsem si vzpomněl, že dneska dávaj fotbal. Nevadí, viď?“
Jana se nadechne, ale Karel ji předběhne: „Ty jsi prostě báječná, víš to? Pak ti pomůžu uklidit kuchyň,“ a už je jednou nohou v obýváku.
Jana se pousměje a začne uklízet ze stolu.
„Ty blbečku, to je ofsajd, to nevidíš?“ okřikuje Karel rozhodčího na obrazovce.
„Měl bys jim jít ukázat, jak se to hraje,“ poznamená Jana.
„Jsou to mamlasové, jdu spát.Zhasla jsi v koupelně?
„Ne.“
„Tak já tam jdu.“
„Zamknul jsi dveře?“
„Jo. Nevíš, co se pořád děje s těma trpaslíkama? Připadá mi, že jsou v čím dál horším stavu.“
„Zítra ti to vysvětlím. A máš mě rád?“
„To víš, že jo.“
A v celodenní nedokonalosti se najednou objeví něco dokonalého. Objetí a polibek.
