Jmenujme si tedy ty nejzásadnější chyby:
- Nedostatek detailů nebo nešikovné vkládání detailů – čtenář potřebuje detaily, aby si udělal jasnou představu, o čem se mluví, zároveň však je potřeba využívat popis, kterému čtenář bude rozumět, proto pojmy jako reverzní turbína lze využít pouze v odborném technickém textu
- Konkrétní místo abstraktního – využijte k popisu situace co nejpřesnější popis, např. Kos zpíval na jabloni, místo Pták seděl na stromě.
- Neschopnost jít přímo k obrazu – dlouhé a složité popisy nejen čtenáře unavují, ale i nepomáhají v představení si situace, je proto potřeba jasně a stručně popsat situaci.
- Neohrabané psaní – text musí působit přirozeně, proto je potřeba si dát pozor na:
o přílišná pasiva (typu Byl jsem kousnut tvým papouškem, místo Tvůj papoušek mě kousl)
o nebo nelogické využití slov v kontextu, kam nepatří (typu Jeho tváře vykazovaly červenou barvu.)
o je potřeba využívat pestrou slovní zásobu, neopakovat slova, neprodlužovat věty neustálým který, jenž, ale občas dát na konec věty tečku a nechat čtenáře vstřebat informace. Nedělat dlouhé a zbytečné popisy scény.
o Nelze také svévolně střídat ich-formu a er-formuo Ne vždycky je pravdivost užitečná. Když někoho cituje a on je zaražený a říká: „Já asi vlastně asi fakt nevím,“ je lepší napsat, že je zaražený a neví.
- Problematická je také flinta na zdi, z níž se nikdy nevystřelí, o té jsme si ale říkali už hodně.
- V pochopení myšlenky také brání příliš mnoho odboček a vsuvek.
- V beletrii je také problematická sentimentalita (autor po nás chce, abychom zaujali kladný nebo odmítavý postoj k postavě, kterou ale stěží vykreslil), frigidita (autorovi nevěříme, že popisuje postavu přesně tak, jak se reálně chová, nevžil se do ní), a manýrismus (příliš afektovaných slov a výroků najednou, kdy si jen autor pomyslně vylévá své srdce)
Shrnuto a podtrženo, máme psát jasně, stručně, ale zároveň používat pestrá slova a metafory.
