V záchvatu shánění školní výbavy pro děti jsem musela absolvovat kolečka po různých obchodech. Myslím, že v papírnictví bych už mohla mít i akciový podíl. Stovky a tisíce vesele lítaly, a to nás ještě čekají boty.
Při poslední návštěvě, kdy jsem dokonce byla sama, jsem měla nutkavou touhu se nějak za to utrpení odměnit.
Když jsem odpoledne přišla domů, krásně svítilo sluníčko a nové záclony úplně zářily. Udělala jsem si kafe, než pojedu pro děti. Sedím, kochám se a přemýšlím o nových záclonách. Úplně se tetelím, jak je tu větší světlo a pod vlivem feng shui a pěti prvků přemýšlím, o jaké prvky se vlastně jedná a jestli tu nemáme nějakých prvků třeba už moc. Hlavou mi letí, že textil je prvek oheň, kulaté tvary včetně kruhových závěsů jsou kov… Dokonce se mi v hlavě, nevím proč, objevil i obraz barevných duhových kulis ze Studia kamarád. V tom mě vyruší jedenáctiletá Gábinka.
„Jééé, my máme nové záclony? Super. A mami, víš, jak vypadají?“
V duchu si říkám, holka má jemnou uměleckou duši, a napjatě čekám, co z ní vypadne.
„No, vypadají přece jako ikona signálu pro wi-fi.“
