“Ty debile, to je můj tablet. Nech ho být.”
“Blbečku, vždyť ho teď nepoužíváš.”
“Neva. Je můj a ty na něj nemáš co sahat.”
“Ale děti, no tak. Kompromis je základ komunikace. Buďte k sobě tolerantní.”
“Ach jo, vlak mě nudí. Mami, já chci taky tablet.”
“Až vyrosteš, Honzíčku. A nachystejte se děti, budeme vystupovat.”
Muž v padnoucím obleku vytáhne telefon a zlostně si odfrkne:
“Konečně vypadli, frackové.”
“Hmm,” zabručí mladý muž, začtený do knihy.
“Takovou výchovu já bych nikdy nedovolil. Moje děti poslouchají na slovo. A vůbec, tyhle biomatky a jejich metody by měly zůstat doma.”
“Ale vždyť jsou to jen děti. Zase se tolik nestalo.”
“I děti se můžou chovat slušně, otravují život všem okolo.”
“Ale vždyť ve vlaku nejste nikdy sám.”
“No právě. Kdyby se mi nepokazilo auto, tak vlakem samozřejmě nejedu. Takhle mě čekají ještě tři hodiny. Naštěstí už je klid.”
Vlak zastaví v další stanici. Mladý muž nadšeně otevře žene s třemi dětmi.
“Ahoj miláčku, už jsem se vás nemohl dočkat.”
“My taky, tati. Půjčíš nám tablet?”
Zadání: Vymyslete si tři postavy rozdílného charakteru, které spolu jedou ve vlakovém kupé. Jedna z nich vystoupí a zbylé dvě ji v dialogu komentují.
