Rozhodl jsem se, že si založím firmu na plnění skrytých přání významných osobností. Jsem velice schopný organizátor, ovládám tři světové jazyky a v informačních technologiích jsem jako ryba ve vodě. Jediným problémem je to, že jsem na to sám.
Sehnat dohromady tým lidí, kteří budou mít podobné schopnosti jako já se po několika pohovorech zdál být přímo nemožný úkol. Jedni byli moc mladí a příliš sebevědomí, druzí zase usedlí bez tahu na branku.
Moji podnikatelskou vizi jsem založil na způsobu, jakým fíglem se lidem dostat pod kůži a doslova vydolovat z nich jejich přání a tužby, které by ani ve snu nikomu neřekli. K tomu je ale třeba mít neomezený přístup k informacím, který nabývá mnohdy příliš „košer“. Proto jsem cílovou skupinu svých potencionálních spolupracovníků zaměřil na hekry, bývalé policisty, blogery a správce informačních sítí.
Asi po půl roce jsem dal dohromady tým, se kterým jsem se nebál svůj byznys rozjet. Prvními klienty byli dobře situovaní jedinci, kteří na svých sociálních sítích nepřímo prozrazovali některé své názory, postoje a mezi řádky i přání, které by si rádi splnili, ale z pozice svých funkcí, postavení a veřejných proklamací to legálně nepřipadalo v úvahu.
A v tomto okamžiku jsem přišel já se svou nabídkou, která se v žádném případě nedala odmítnout.
Stal jsem se „kmotrem“ a všechny jsem měl v hrsti.