Je pět hodin ráno a mrazivý vzduch kolem horské boudy nám fouká obličejů. Sníh, v tuho chvíli narůžovělý z prvních známek právě vycházejícího slunce, nám nádherně křupe pod nohama, ale jinak všude panuje posvátné ticho. Ojíněný teploměr vedle dveří do chaty Deffreggerhous ukazuje -15°C.
Zívám a trochu smutně vzpomínám na hezky vyhřátý spacák, který mi byl ještě před půlhodinou domovem. Vím ale, že s lyžemi na nohou a batohem na zádech mě zima rychle přejde.
V dáli se tyčí bílá špička Großvenedigeru, našeho dnešního cíle.
Za veselých poznámek typu „že jsem raději nešla v Salzburku na kafe“ nebo „proč tam lezem, když nahoře nemají ani hospodu“ utahujeme přezky na botách a nasazujeme na lyže tulenní pásy. Následuje nezbytná kontrola vybavení pro cestu přes ledovec a vyrážíme. Stavíme se do husího pochodu, začínáme stoupat a těšíme se na setkání s "Velkým Benátčanem".