Podvečerní cesta vlakem a poloprázdné kupé právě opustil značně opotřebovaný turista vlečící objemnou krosnu. Jen tak tak se prodírá dvířky ven za zvuku padajícího ešusu. Ztěžka ho zvedne a konečně odchází. Po chvíli se ozve: „Proboha, mohu konečně otevřít okýnko?“
„Proč by ne?“
„Díky bohu, už jsem to nemohla vydržet!“
„Když myslíte…“
„Copak vám ten smrad nevadil?“
„Vadil je silné slovo, ale jako fialky taky nevoněl.“
„To si nemůže dát sprchu, než vleze do vlaku? To fakt nepochopim!“
„Mě by spíš zajímalo, odkud šel.“
„Podle toho puchu nejspíš vylez z kanálů. Ještěže už tu máme čerstvý vzduch.“
„Ale prosim vás, tak zlý to zas nebylo. Já bych řekla, že trocha turistiky by prospěla každému, včetně vás!“
„Já jsem taky turistka, to ale neznamená, že bych se nesprchovala, obtěžovala tím spolucestující ve vlaku a k tomu jedla instantní jídla z ešusu. Kultura stejně obohacuje mnohem víc.“
„No, tak jak myslíte. Sto lidí, sto chutí.“
