 |
| Foto: Bohuslava Kopřivová |
Vodopády Brooks River jsou známé z těch nejkrásnějších fotek a přírodopisných filmů o tahu lososů a životě medvědů. Přiletěli jsme tam s manželem hydroplánem. Jenže na výstup z letadla jsme museli dost dlouho čekat, protože po pláži se procházel obrovský medvěd.
Tehdy jsme dostali první důležitou informaci: „Nesmíte chodit na pláž, ta patří medvědům. Oni jsou tady doma, takže je nesmíte omezovat a ve svých teritoriích mají přednost před lidmi,“ říkal pilot.
Fotoaparáty cvakaly, kamery točily a my jsme si zřejmě mysleli, že je to poslední medvěd, kterého jsme viděli. Když konečně chlupáč zmizel, mohli jsme opustit letadlo a rychle jsme se přesunuli do návštěvnického centra, kde jsme absolvovali podrobné bezpečnostní školení o tom, co dělat při setkání s medvědem.
„Nesmíte šelmy překvapit,“ vysvětloval správce parku. „Proto na cestách zpívejte, mluvte nahlas. A když už na medvěda narazíte, nikdy se mu nedívejte do očí. Oni oční kontakt nesnášejí a vykládají si ho jako výzvu k boji. Nedělejte také rychlé pohyby - to pro ně znamená buď kořist či predátora. Důležité je zvednout ruce, aby člověk vypadal větší. Pak mu pomalu pozadu ustupujte z cesty.“ Že to vše už brzy uplatním, jsem v tu chvíli netušila. Ba naopak jsem si říkala, že bych se stejně asi pokusila utéci, přestože ranger zdůrazňoval, že je to to nejhorší, co může člověk udělat. A udával příklad turistky, kterou tu právě před týdnem během úprku medvěd těžce zrychtoval... Šelma je totiž vždycky rychlejší.
 |
| Foto: Bohuslava Kopřivová |
Druhý den pršelo.
Mokrý medvěd není tak fotogenický, a tak jsme vydali do blízkého kempu. Chtěli jsme vidět, jak tam ti odvážlivci žijí ve stanech. Pěšina vedla po kraji řídkého lesa kolem pláže.
Já jsem šla první a bdělá bezpečnostních předpisů, jsem hlasitě povídala, abych méďu nepřekvapila. A pak se to stalo. Zatočila jsem mezi keři a ztuhla. Proti mně si vyšlapoval grizzly.
Přesně dle doporučení, jsem zvedla ruce nad hlavu.
„Couváme, couváme!“ volala jsem a klidila se mu z cesty.
Bohužel, manžel šel v těsném závěsu za mnou a hned na mé volání nezareagoval. Udělal krok kupředu a srazil mě na kolena. V tu chvíli jsem začala medvěda zajímat. Ihned zrychlil, a než jsem stačila vyskočit snad rovnou na natažené nohy, byl ode mne tak na tři, maximálně čtyři metry. Konečně mi došlo, jak je obrovský.
Dodnes nechápu, jak se mohlo stát, že jsem nezpanikařila a nezačala zbaběle utíkat. Naopak. Zachovala jsem se přesně dle doporučení. Zvedla jsem znovu ruce nad hlavu a ustupovala mu z cesty do křoví. A stal se zázrak.
Medvěd skutečně ztratil zájem a pokračoval po své cestě dál. Byl jistě nažraný lososů... Tedy rozhodně si na nich pochutnal víc, než na ne moc tučné Evropance. Napětí ze mne spadlo, když manžel suše poznamenal: „Vidíš, ani ten medvěd tě nechtěl.“
Nohy se mi rozklepaly až dodatečně.
 |
| Foto: Bohuslava Kopřivová |
Původní verze:
 |
| Jason Humphreys |
Při putování po Aljašce jsme čekali mnoho zajímavostí, krás i dobrodružství. Hlavní důvody navštívit tuto destinaci byly tři: vidět odtávající ledovce padající s velkým hlukem do moře, místa Zlaté horečky na Klondiku a vidět medvědy grizzly, lovící lososy při jejich tahu do míst, kde se narodili. Vše jsme viděli, samozřejmě i mnohem víc, vše bylo krásné, ale asi nejsilnějším zážitkem bylo moje blízké setkání tváří v tvář s medvědem.
Vodopády Brooks River jsou známé z těch nejkrásnějších fotek a přírodopisných filmů o tahu lososů a životě medvědů. Vodopády jsou přístupné pouze hydroplánem.
Po příletu jsme museli nejprve čekat na výstup, protože na pláži se procházel obrovský medvěd. Dostali jsme první důležitou informaci, že totiž medvědi jsou tady doma a že je nesmíme omezit, že oni vždy mají přednost. Fotoaparáty cvakaly, kamery točily a my jsme si zřejmě mysleli, že je to poslední medvěd, kterého jsme viděli. Když medvěda přestalo procházení bavit a odešel a my mohli vystoupit, rychle jsme se přesunuli do návštěvnického centra, kde jsme absolvovali školení o bezpečnosti, co dělat při setkání s medvědem. Nesmíme chodit na pláž, ta patří medvědům, o tom jsme se již přesvědčili, nepřekvapit jej, a proto by se mělo při cestě hovořit či zpívat, nepodívat se mu do očí, oční kontakt nesnášejí, nedělat rychlé pohyby, to pro ně znamená buď kořist či predátora. Při setkání s ním zvednout ruce, aby člověk vypadal větší a pomalu pozadu mu ustupovat z cesty. Že toto vše uplatním, jsem v tu chvíli netušila, ba naopak jsem si říkala, že bych se stejně asi pokusila utéci i když nám bylo řečeno, že je to to nejhorší, co může člověk udělat, medvěd je vždy rychlejší.
Ihned po ubytování jsme „vyrazili na medvědy“. Je zde mnoho rangerů /správců parku/, kteří zastavují turisty a upozorňují na nebezpečí a směrují je na místa, která jsou jištěna dvojitými vrátky a kde je možno si udělat v bezpečí ty nejpěknější fotky. Byl to nádherný zážitek, medvědů hodně, lososů taky, dokonce i malá medvíďata s matkou. Největším medvědům skutečně stačilo stát nad peřejemi s otevřenou tlamou a čekat, až losos vyskočí a skočí jim snad až do žaludku. Úžasná podívaná. Ti méně zkušení medvědi lovili pod peřejemi, ale nestrádali, mnoho lososů bylo omráčeno medvědy nad nimi, případně si z velkého množství ryb ulovili něco svého.
Druhý den pršelo a mokrý medvěd není tak fotogenický, a tak jsme se šli podívat do blízkého kempu, chtěla jsem vidět, jak tam ti odvážlivci žijí. My jsme bydleli v chatce. Pěšina vedla po kraji řídkého lesa kolem pláže. Já šla první a bdělá bezpečnostních předpisů, jsem hlasitě povídala, abych méďu nepřekvapila. V jedné zátočině jsem ztuhla. Proti mně si vyšlapával obrovský grizzly. Přesně dle doporučení jsem zvedla ruce nad hlavu a začala couvat za hlasitého volání „couváme, couváme“ a šla jsem mu z cesty. Bohužel manžel šel v těsném závěsu za mnou a hned na volání nereagoval a udělal další krok, čímž mě srazil na kolena. V tu chvíli jsem začala medvěda zajímat, ihned zrychlil a než jsem stačila vyskočit, snad rovnou na natažené nohy, byl ode mne tak na 3 max. 4 m. Hned jsem couvala z cesty do křoví a na pláž, nikdy asi nepochopím, jak jsem se v té rychlosti mohla zachovat přesně podle doporučení. Medvěd, už bez zájmu, pokračoval dál po své cestě, a já si teprve uvědomila, jak je obrovský, a hlavně asi nažraný. Lososů bylo všude dost, a tak ne moc tučná Evropanka ho nezajímala. Honem jsem si ho na památku vyfotila, ale to už jsme byli na pláži, kde byli další medvědi. A ti už byli podstatně dál a zrovna přilétal hydroplán, který nás okamžitě volal na palubu. Všem se nám ulevilo i když musím říct, že jsem v tu chvíli necítila ani žádný strach a manžel mne svou suchou poznámkou: vidíš, ani medvěd tě nechtěl, srdečně rozesmál.
Inspirace žáků kurzu:
Jak mě nesežral grizzly
Nepochybuji o tom, že jsem i ve svých 72 letech k nakousnutí. Nikdy bych ale nečekala, že si to zrovna na Aljašce budu moci otestovat doslova.
(Kristýna Rose)
S grizzlym z očí do očí
Znáte ten pocit, kdy vám zamrzne krev v žilách? Že ne? Pak jste se ještě nesetkali tváří v tvář s grizzlym.
(Míša Kousalová)
Neplánované rande s grizzlym na Aljašce
Manžel do mě vrazil, já spadla na kolena a v tu chvíli o mě medvěd, který se před chvílí vynořil před námi na stezce, projevil zájem.
Tak a je to tady, můj muž se mě chce zbavit...
(Lucie Hermanová)
V ZEMI MEDVĚDŮ
Když jsme vystoupili z letadla a ucítili jsme ten chladný severský vánek, věděla jsem, že tady konečně zažiji to, o čem jsem tak dlouho snila- setkání s medvědem grizzlym.
(Sylvie Korbařová)
Druhá verze
Tváří tvář grizzlymu
V žilách tuhne krev, ale na strach není čas.
Potkali jsme se za jednou zatáčkou. Obrovský grizzly si proti mně v klidu vykračoval a nezdálo se, že má o mne zájem. Přesně dle doporučení, jsem zvedla ruce nad hlavu a zavolala: „couváme, couváme“, ale manžel, který šel za mnou, udělal ještě krok a já spadla na kolena. V tu chvíli jsem ale začala medvěda zajímat, ihned zrychlil a než jsem stačila vyskočit, snad rovnou na natažené nohy, byl ode mne tak na 3 max. 4 metry. Stal se zázrak. Zachovala jsem se přesně dle doporučení, zvedla jsem ruce nad hlavu a ustupovala mu z cesty do křoví. Medvěd ztratil zájem a pokračoval po své cestě dál. Nepochopím, jak se mohlo stát, že jsem nezpanikařila a nezačala zbaběle utíkat. Tak to by bylo asi špatné, medvěd je vždy rychlejší. Byl jistě nažraný, lososů bylo mnoho a rozhodně si na nich víc pochutnal než na ne moc tučné Evropance. Teprve v tu chvíli jsem si uvědomila, jak je obrovský a že vše proběhlo tak rychle, že nebyl ani čas na strach. Napětí ze mne spadlo a manžel jen suše poznamenal: „Vidíš, ani ten medvěd tě nechtěl“, čímž zcela obrátil tuto napjatou situaci v žert. Nohy se mi rozklepaly až dodatečně.
