• Návštěva muzea patří mezi zážitkové volnočasové aktivity zejména rodin s dětmi.
• Chtějí se dozvědět něco nového a zároveň to má být zábava/zážitek.
• Dnešní děti jsou mnohem více vizuální, než bývali jejich rodiče. Vnímají (konzumují) a učí se mnohem více přes to, co vidí, než přes to, co si přečtou.
Jak na ně mohou působit texty
• Nezáživné. Spíše uspávají, než osvěžují.
• Příliš odborné – hodně cizích slov, geologických, botanických nebo zoologických názvů, za kterými si čtenář neumí nic představit
• Příliš „namáhavé“ – dlouhé texty, které odradí od čtení už dopředu.
• Nejasné – nemají jednoduchou hlavní myšlenku, kterou si má čtenář odnést
Doporučení
• Pomozte návštěvníkům snadněji vstřebávat obsah a rozumět vztahům. Pomozte jim schématy, obrázky nebo mapami. Forma je neméně důležitá než obsah!
• U každého textu si určete hlavní myšlenku, kterou chcete předat. Tip: řekněte si ji jako jednu větu, se kterou chcete, aby čtenář odcházel domů
• Pište kratší texty, nepřetěžujte návštěvníky délkou. A s nadšenci, kteří chtějí vědět víc, si radši povídejte (nebo pro ně připravte letáky).
• Okořeňte text něčím zajímavým, překvapujícím. Děti i jejich rodiče baví extrémy, rekordy, kuriozity.
• Vysvětlujte, používejte přirovnání tak, aby si návštěvník mohl informaci lépe představit/odžít („vážka, která byla tak velká jako auto“)
 |
| Texty do expozic (Medvědí jeskyně) původní |
Upravené texty do expozic (Medvědí jeskyně) – první a prostřední odstavec
Medvědí jeskyně mají velmi dlouhou historii, asi zhruba 750 tisíc let. Příkladem jsou Koněpruské jeskyně v Českém krasu u Berouna. Obýval je předek jeskynních medvědů: odborně (latinsky) mu říkáme Ursus deningeri.
Na našem území, ve dvou středočeských lokalitách, jeskyni C 718 a v Přezleticích, můžeme najít pozůstatky zvířat z období čtvrtohor (středního pleistocénu) a to z dob, kdy země nebyla pokrytá sněhem a ledem (tzv. interglaciál). Jsou staré asi 750 tisíc let - to je jako 10 000 našich dnešních lidských životů po sobě. Vzácnost těchto dvou míst dokládají i jedny z prvních nálezů aktivit člověka na našem území a také fauny, která vymřela již během čtvrtohor nebo se vyvinula v takové druhy, které byly schopné přežít i doby ledové.
(Martin Rabenseifner a Katka Nevolová)
Živočichové starších čtvrtohor na našem území Medvědí jeskyně se na našem území vyskytovaly již před 750 tisíci lety (střední pleistocén). Nejstarší doložené medvědí jeskyně u nás jsou Koněpruské jeskyně u Berouna (Český kras). V té době obýval jeskyně druh medvěda U. deningeri, předek pozdějších medvědů jeskyních.
Starší čtvrtohory (pleistocén) se vyznačují střídáním dob ledových (glaciálů) a dob meziledových (interglaciálů). Pro doby meziledové je typické vymírání mnoha živočišných druhů, případně jejich vývoj v druhy nové, které se objevují později (v posledním svrchním pleistocénu nebo holocénu). Díky dvěma významným nalezištím ve středočeském kraji máme však dobrou představu o fauně vyskytující se v tomto období na našem území. Vystavené nálezy pochází z jeskyně C 718 a Přezletic a jejich stáří je přibližně 750 tisíc let. Ledové doby v období starších čtvrtohor (glaciály) byly chladnější, a proto jsou pro živočichy této doby typické chladnomilné druhy. Charakteristická je tzv. megafauna, jejímž představitelem byl například mamut nebo srstnatý nosorožec. V této době se vyskytovaly také druhy, které dnes můžeme najít ve stepích, savanách či lesostepních biotopech. Na našem území výskyt těchto druhů mizí s koncem doby ledové.
(Aleš Vlček)
 |
| Texty do expozic (Obří hmyz) původní |
Upravené texty do expozic:
Období obřího hmyzu
Sdělení tematické části: Jak to bylo s obřím hmyzem v období svrchních prvohor (období karbonu)
Perex /autentický text:
V tomto období jste na zemi mohli potkat obří hmyz, který dnes již nepotkáte. Ptáte se, jak se, jak je možné, že dosáhl tehdy hmyz takových rozměrů? Existují pro to dvě možná vysvětlení. Buď to mohlo být dáno jiným složením vzduchu (atmosféry), ve kterém byl mnohem větší podíl kyslíku než dnes (35% oproti dnešním 21%) a který umožnil tento obrovský nárust jejich těl. Je tu ale i jiné vysvětlení, které říká, že to mohlo být způsobeno prostě jen tím, že v té době chyběl přirozený predátor, který by hmyzu v růstu zamezil.
(Kateřina Bálková)
Období obřího hmyzu
Sdělení tématické části:
Pro období prvohor (karbonu) je typická nadměrná velikost některých druhů hmyzu Existují dvě teorie, proč některé druhy hmyzu dorůstaly obřích rozměrů. Jedna teorie vychází z faktu, že v období prvohor bylo v atmosféře více kyslíku než dnes (35% proti dnešním 21%) a hmyz v atmosféře bohaté na kyslík rychleji roste a zvětšuje se. V té době například žily vážky s rozpětím křídel téměř 1 metr, tedy největší známý hmyz během celé evoluce. Druhá teorie hovoří o tom, že obří rozměry některých druhů hmyzu souvisí s tím, že neměly žádné přirozené nepřátele a mohly růst a vyvíjet se do nadměrné velikosti.
(Věra Fischerová)
 |
| vířníkovec |
(Dana Emingerová a Barbora Wlachovská)
Původní text:
Některé skupiny vodních živočichů žijí v dospělosti přisedle podobně jako rostliny. Přestože si tito živočichové nejsou vzájemně příbuzní, jejich přisedlý způsob života se u nich projevil nezávislým vznikem pěti společných znaků: 1. Protože se nemohou za potravou rozeběhnout, mají na ni přiháněcí orgány. 2. Jejich trávicí soustava je stočená do podoby písmene U, aby výkaly mohly být odneseny proudící vodou a nehromadily se kolem zvířete. 3. Protože se nepohybují, mají zredukovanou nervovou soustavu. 4. Kromě pohlavního disponují i nepohlavním rozmnožováním – pučením, a proto často vytvářejí kolonie. 5. Aby mohli osidlovat nová prostředí, mají volně plovoucí larvu.
Vysvětlující text pro editaci od zoologa:
Obvykle ve svých textech vycházím z terminologie, která se používá v učebnicích přírodopisu pro základní školy. jenže o těchto zvířatech se a na ZŠ neučí (Co si pod přisedlým živočichem máte představit? Třeba korály). Textem chci říct to, že přisednout "se rozhodla" zvířata napříč vodními skupinami a že v důsledku toho vypadají podobně. Jako exponáty budou pod tímhle textem modely nebo suché preparáty zástupců jednotlivých skupin (vířníkovec, mechovnatec, mechovka, chapadlovka). Pak jsme ještě narazili na problém slovního spojení "přiháněcí orgán", který Vám připadal cizí a nesrozumitelný. Přiháněcím orgánem se rozumí různé uskupení brv, které většinou "sedí" na nějakém "držadle" (můžete si to představit třeba jako kartáč nebo smeták - v expozici bude model tohoto orgánu u mechovky). Odborně se to jmenuje lofofor, ale tímhle termínem (byť úplně nejpřesnějším) nechci návštěvníka zničit. Možná by se dala použít chapadélka... Vtip tohoto přiháněcícho orgánu je v tom, že svým vlněním způsobuje proudění vody, které k sedícímu zvíředi přináší živiny, a zároveň jsou na chapadélkách jemné chloupky, které tuhle potravu z vody vychytávají. Kdyby se Vám podařilo ten text nějak zlidštit, budu velmi rád, protože tady si opravdu nevím rady...
Přepis:
Predstavte si, že ste prirastení ku skale v mori, alebo k morskému piesčitému dnu. Chutí vám planktón a podobné mikroskopické živiny plávajúce okolo vás. Vy ale plávať za potravou nedokážete. Máte však tisícovku maličkých chlpatých ručičiek všade po tele. Tieto ručičky čeria morskú vodu a chĺpky vám pomáhajú dopraviť živiny k ústam. Keď planktón strávite, potrebu spravíte otvorom vedľa úst a vaše výkaly odnesie voda. Pokojne si v mori stojíte, nič vám nelezie na nervy, pretože vaša nervová sústava je zmenšená na nevyhnutný základ. Ak chcete mať potomka, musíte prežiť romantickú chvíľku s vašim susedom hneď vedľa vás. Vášho spoločného potomka, larvičku, odplaví voda z rodného hniezda o kus ďalej. Keď sa vám váš sused vôbec nepáči, jednoducho si necháte na tele narásť svoj klon, dvojča. To sa po čase osamostatní a bude ďalej rásť pri vás. Spolu s ostatnými dvojčatami a susedmi vytvoríte spoločné mesto, kolóniu.
(Barbora Wlachovská)
Hodnocení muzejních textů
Ze stávající podoby textů je patrné, že autory jsou odborníci na vysoké úrovni, kteří mají detailní znalosti v daných oblastech. Při koncipování textů do expozic by však měli mít na paměti, že jejich texty jsou určené laikům – široké veřejnosti bez odborných znalostí, často dětem a mládeži nebo seniorům. Ti do muzea přicházejí ve volném čase, chtějí se dozvědět zajímavé a nové informace, ale formou, která je zaujme, pobaví a umožní jim si alespoň něco zapamatovat.
Z tohoto pohledu jsou současné podoby textů nevyhovující. Celkově působí nezáživně a přehlceně. Nemají potenciál zaujmout a obohatit návštěvníky zejména z následujících důvodů:
- Obsahují mnoho odborných nebo cizích slov (např. pleistocén, gigantismus), jejichž význam nemusí být každému jasný
- Jsou málo názorné, chybí v nich příklady, které by návštěvníkovi pomohli představit si, o čem text hovoří (např. upřesnění, že obří vážka má rozpětí křídel 1m jako příklad obřího hmyzu)
- Některé jsou příliš dlouhé a detailní na to, aby návštěvník vstřebal hlavní myšlenku (text o afrotropech)
- Některé postrádají logickou stavbu textu, takže informace působí zmateně a nesrozumitelně (text o obřím hmyzu)
Doporučení
Aby byly muzejní texty pro širokou veřejnost zajímavé a přínosné, doporučujeme při jejich koncipování zvážit následující pravidla:
- Texty stylizovat jako dvouúrovňové: nejdříve hlavní sdělení a poté vysvětlení nebo větší detail. Hlavní sdělení znamená nejdůležitější informaci, kterou chci návštěvníkovi u daného exponátu předat. Má ji vyjádřit krátce, ale výstižně - jednou, maximálně dvěma větami. Poté následuje vysvětlení/detail, který si návštěvník může, ale nemusí přečíst. Pokud si ho nepřečte, nevadí, protože nejdůležitější informaci získal už v hlavním sdělení.
- Postupovat v textu od obecného ke konkrétnímu (např. jsou dvě teorie, jedna hovoří o…., druhá je založena na….)
- Používat česká/obecně známá pojmenování (např. prvohory místo karbon) a odborné výrazy dát do závorky
- Vysvětlovat souvislosti, které jsou odborníkovi jasné, ale laikovi mohou být utajené (jak souvisí velikost hmyzu s množstvím kyslíku v atmosféře?)
- Uvádět názorné, snadno srozumitelné příklady, které ilustrují, o čem se v textu hovoří
- Dlouhé souvislé texty rozdělit do menších celků a připojit ke konkrétním exponátům. Díky propojení psaného textu s vizuálním podnětem má návštěvník větší šanci si informace zapamatovat.
(Věra Fischerová)
Hodnocení muzejních textů
Ze stávající podoby textů je patrné, že autory jsou odborníci na vysoké úrovni, kteří mají detailní znalosti v daných oblastech. Při koncipování textů do expozic by však měli mít na paměti, že jejich texty jsou určené laikům – široké veřejnosti bez odborných znalostí, často dětem a mládeži nebo seniorům. Ti do muzea přicházejí ve volném čase, chtějí se dozvědět zajímavé a nové informace, ale formou, která je zaujme, pobaví a umožní jim si alespoň něco zapamatovat.
Z tohoto pohledu jsou současné podoby textů nevyhovující. Celkově působí nezáživně a přehlceně. Nemají potenciál zaujmout a obohatit návštěvníky zejména z následujících důvodů:
- Obsahují mnoho odborných nebo cizích slov (např. pleistocén, gigantismus), jejichž význam nemusí být každému jasný
- Jsou málo názorné, chybí v nich příklady, které by návštěvníkovi pomohli představit si, o čem text hovoří (např. upřesnění, že obří vážka má rozpětí křídel 1m jako příklad obřího hmyzu)
- Některé jsou příliš dlouhé a detailní na to, aby návštěvník vstřebal hlavní myšlenku (text o afrotropech)
- Některé postrádají logickou stavbu textu, takže informace působí zmateně a nesrozumitelně (text o obřím hmyzu)
Doporučení
Aby byly muzejní texty pro širokou veřejnost zajímavé a přínosné, doporučujeme při jejich koncipování zvážit následující pravidla:
- Texty stylizovat jako dvouúrovňové: nejdříve hlavní sdělení a poté vysvětlení nebo větší detail. Hlavní sdělení znamená nejdůležitější informaci, kterou chci návštěvníkovi u daného exponátu předat. Má ji vyjádřit krátce, ale výstižně - jednou, maximálně dvěma větami. Poté následuje vysvětlení/detail, který si návštěvník může, ale nemusí přečíst. Pokud si ho nepřečte, nevadí, protože nejdůležitější informaci získal už v hlavním sdělení.
- Postupovat v textu od obecného ke konkrétnímu (např. jsou dvě teorie, jedna hovoří o…., druhá je založena na….)
- Používat česká/obecně známá pojmenování (např. prvohory místo karbon) a odborné výrazy dát do závorky
- Vysvětlovat souvislosti, které jsou odborníkovi jasné, ale laikovi mohou být utajené (jak souvisí velikost hmyzu s množstvím kyslíku v atmosféře?)
- Uvádět názorné, snadno srozumitelné příklady, které ilustrují, o čem se v textu hovoří
- Dlouhé souvislé texty rozdělit do menších celků a připojit ke konkrétním exponátům. Díky propojení psaného textu s vizuálním podnětem má návštěvník větší šanci si informace zapamatovat.
(Věra Fischerová)
