„S úsměvem jsem řecky pozdravila, ukázala na zaručenou mňamku v chladícím pultě a pronesla ´black forest´. Prstem jsem namířila do rohu kavárny na krabici s obrázkem a potom jsem oběma rukama naznačila V, jako že kornout. Co je?! Co se ti stalo?!“
Dál bych si ráda pochutnávala na božské maně, naskýtá se mi ale zvláštní podívaná. Dcera vypadla ze židličky a schoulená na bobku se svíjí smíchy. Kapučínko ji stříká ze všech otvorů v obličeji, zajíká se, kucká a smích nebere konce.
„Maminko, ukázalas hodně velké V?“
„Ano, asi takhle,“ znova ukazuju. Salva smíchu vybuchuje podruhé. Teď už tomu vůbec nerozumím. Zmíněný švarcwald mi začíná téct po rukách a lepí. No nic, těší mě, dcero moje, že jsem ti prodloužila život nejméně o deset minut, ale teď chci vědět, čím?!
„Tady si, mami, nemůžeš mávat rukama jak na prvního máje, tady všechno něco znamená. Tímto gestem se v Řecku posílají lidé poměrně vulgárním způsobem do pr…e. Pokud jsi pak ještě s úsměvem poděkovala a popřála krásné odpoledne, maminko, pan majitel tě určitě zase zítra rád uvidí a obslouží.“
A do… Rozhlížím se po potenciálních svědcích. Chodím sem skoro každý den už měsíc, stal se ze mě závislák na zmrzlině, a teď tohle.
Že to není zdaleka všechno, co jsem provedla, s tím jsem se už dceři nepochlubila. Kdybys jen Zuzi věděla, že jsem u pultu potkala dvě Češky a doporučila jim zmíněnou dobrotu do kornoutu. Na jejich rozpaky, jak si o ni mají říci, jsem se jen důležitě zatvářila a řekla: dívejte se a opakujte po mně! Chudák pan zmrzlinář. Doufám, že po mé příkladné lekci není teď úplně v…. a dál provozuje tu svoji báječnou gelaterii.
