Autorské čtení na Dobešce pro mě začalo cca o 14 dnů rychleji než hlásal oficiální plakát.
Poznala jsem to jednoduše.
Po přečtení Danuščina mailu ve znění „přijeď na čtení a následný kurz“ jsem ucítila jako správně zamilovaný blázen motýlky v oblasti žaludku. Ano. Jsem zamilovaná. Do psaní. Zpívám si spolu s Mistrem Karlem „Jdi za štěstím“ a radostně objednávám lístky na vlak a rezervuji hotel.
V pátek mám sváteční den. Vyjíždím z nástupní stanice v kouzelný čas 9.07, což je mimochodem datum narození mého psacího guru Danušky.
Na hotelu se chystám na slavnostní večer. V koupelně jsem objevila fén. Žehličku na vlasy mám sebou. Super.
Lezu do sprchy a umývám si vlasy. S osuškou kolem těla hledám hřeben v kabelce. Není. V kufru. Není. V koupelně. Není. Za to mám sebou dva zubní kartáčky. Je rozhodnuto.
Za pomocí kreativních prstů a žehličky vytvářím účes, krátce přečešu zubním kartáčkem, který již nikdy nebude zubní a vyrážím.
Dobeška svítí modrým nápisem. Modrá je dobrá. Jdu za zvukem romantického klavíru Jiřího Maláska. Jaké překvapení, když namísto něho vidím hrát Danušku. Mezitím se vítám s Věrkou a dalšími účastníky. Ve vzduchu se mísí nadšení, lidskost i mírná nervozita protkaná s vůni báječného domácího salátu, úžasných buchet i léčivé becherovky.
Setkávám se s éterickou vílou. Neboť ničím jiným paní Vaňková, kouzelnice rétoriky ani nemůže být. Dodávám si odvahy a rozechvěle ji čtu svou báseň.
„Kreslíte obrazy, nechte je domalovat….“
Polykám slzy dojetí.
Děkuji za udělené rady a odcházím.
„Ta báseň je pěkná“ říká ta víla. „Voní“.Usmívám se. Už vím, proč píšu básně.
„Zdržím se jen chvíli“ omlouvá se předem psavec Mirek.
„Musím si zajet na chatu.“ Zda musí se podívat na tatu, jak se zpívá ve známé písní už jsme se nedozvěděli.
Nicméně je připraven a převléká se do slavnostního trička.
„Kde mám brýle?“ ptá se.
Druhá otázka je snad ještě horší. „A kde mám text?“
Skvělá Věrka zachraňuje situaci a nachází ve změti všech vytištěných textů ten jediný správný – Mirkův. Brýle se v té panice našly tak nějak samy.
Jsem v zákulisí a do očí se mi opět derou slzy. Vy diváci to nevidíte, ale já ano.
Jak úžasný a skvělý je pan Eminger.
Jak dojemně se domlouvá se svou dcerou Evou, co budou zpívat.
Jak krásně se zapojuje syn Šimon. A do toho ještě stydlivý strýc Zdeněk, který pak rozseká publikum svým tak vtipným příspěvkem...
Po přestávce artistické vystoupení synovce Jana Jiráka.
Vzájemné propojení.
Rodiny spolu. Učitele se žáky. Žáci s publikem. Neboť jsou hvězdy, které nehasnou.
Program v Divadle Dobeška 22. listopadu:
Čtou žáci kurzů tvůrčího Psaní podle Lustiga Dany EmingerovéHudební doprovod: Eva Emingerová,
Dušan Prokop, Gabriela
Barevné
příběhy z černobílé totality:
· Bořivoj Beránek – Jak jsme jeli na výročí Sametové revoluce číst do Krucemburku
·
Nataša Richterová: Zakázaná písnička
·
Mirek Tichý: Srpnová událost
·
Zdeněk Hart: Do Jugoslávie přes Absurdistán
·
Katka Hovadíková: A jaký to teda bylo?
·
Eva Svobodová: Dopis Gorbačovovi
Rozhovor
s bývalým šéfredaktorem MS Lubošem Beniakem
Příběhy o
ženách a mužích
·
Yakeen: Proč láska takhle bolí?
·
Hana Kavalová: Východ nad Ruskamenem
·
Šimon Pravda: Úsměv
·
Klára Dvořáková: Zatančíš mi?
Křest knihy Kláry Dvořákové PRÁVO NA MILENCE
Přestávka
Svět vzhůru nohama Jana Jiráka - artistické vystoupení s doprovodem klavíru
Ze života…
·
Nataša Richterová: Dračice
·
Asja Žilová: Vůně života, lásky a smrti
·
Dana Emingerová: Živel Lustig
ROZHOVOR s Evou Lustigovou, jak prožívala rok 1968 a 1989
·
Libor Frank: Casanova z východu
·
Anna Vocelová: Nechci žádnou trikotóru
·
Monika Hodáčová: Jsem stále mlád
·
Martina Švecová: Co když to tak bude
·
Yakeen: Svoboda
Hudební doprovod: Eva Emingerová, Dušan Prokop, Gábina Beránková
