„Tak jak to dneska chcete, paní Nováková?“„Stačí dobarvit odrosty a lehce zkrátit, Vendulko.“
„A už jste to slyšela o paní Vomáčkové?“
„No jo, ale ono se nebylo čemu divit, že jo?“
„No já bych to ale nečekala. Přeci jenom po tolika letech…?“
„Ale Vendulko, vždyť to věděla půlka města.“
„No právě! Když to věděla půlka města, tak jak to, že to nevěděla paní Vomáčková?“
„Třeba to nechtěla vědět, Vendulko. A nebo prostě byla tak důvěřivá a naivní!“
„Naivní to ona je, ale teď ta ostuda, že jo? Jak to vysvětlí dětem? To aby se snad odstěhovali, ne?“
„To bude muset vymyslet starej Vomáčka, ale při jeho lakomství nevim, nevim…“
„Hmm, lakomej on je teda taky dost, to je pravda! Stejně jsem zvědavá, jak to vlastně dopadne.“
„No, to si ještě povíme, Vendulko! A víte co, místo stříhání mi dneska udělejte masáž hlavy. Já totiž to vaše drbání miluju!“
