17. listopad 1989. Konečně dovezli pračky. Na dveřích elektry už od rána visí cedulka: příjem zboží. Půl roku jsem chodil na melouchy, abych dal těch šest táců dohromady. A teď tu ještě mrznu ve frontě jako blbec. Ale Petru miluju, a že by dostala pračku od Ježíška, určitě nečeká. Bude radostí bez sebe, zvlášť když teď čekáme miminko. Naše první společný Vánoce budou stát za to.
17. listopad 1999. Firma šlape jako hodinky. Hned jak to prasklo, začal jsem v garáži montovat skleníky. Sotva jsem si dal inzerát do novin, telefon se mohl strhnout a Petra zapisovala jednu zakázkou za druhou. Nakonec jsem musel zaměstnat dva kámoše. Brzy budeme mít našetřeno na barák a ještě si můžeme dovolit jet každý rok s dětma do Bibione.
17. listopad 2009. Doma se to nějak sype. Zítra musím do školy, u Davida našli trávu. Blbec. Dneska si koupí děti fet před školou. My byli rádi, když jsme si dali Startku. Jo, to byly časy. Ale už dávno nekouřím. Ani nevyrábím skleníky. Všeho je dost, člověk musí hledat díry na trhu. Začal jsem dělat pojišťováka. Čistá kancelář, oblek, vyžehlená košile... Ovšem když mi na ní Petra našla dlouhý černý vlasy, bylo zle. Ale od vojny s jednou ženskou, to snad žádný normální chlap nevydrží. I když je hodná jako Péťa. Naštěstí to vyřešila dovolená v Thajsku.
17. listopadu 2019. Narodila se mi vnučka Greta. Jsem dědek. Ale necítím se tak, to rozhodně ne. Žiju teď s Adélkou a vedle ní mám pocit, že jsem zase mladý. I když je fakt, že někdy mě to stojí hodně sil. Za chvíli budou Vánoce, a tak přemýšlím, čím bych ji potěšil. Všechno má... Koukal jsem ale v Datartu na pračky, nejlepší Miele stojí 65 000 Kč... To bude určitě radostí bez sebe, zvlášť když teď čekáme miminko. Naše první společný Vánoce budou stát za to.
17. listopadu 2029. Dneska jdu s holkama do aquaparku. Jedna mi říká táto, druhá dědo, je to sranda. S Adélkou to nevyšlo, jako táta mimina jsem se zase neosvědčil. Ale já jí od začátku říkal, že dítě už nechci, a kdo ví, jak to s tím selhání antikoncepce tenkrát bylo. Nakonec jsem byl rád, že je to holčička, kluk by potřeboval tátu ještě víc a stačí, že mám výčitky kvůli Davidovi.
A vůbec, holky to mají dneska dobrý, přišla na nás nadvláda žen. Ve vládě ženský, presidentka ženská... A doma jak by smet. Ale Lucie, se kterou teď žiju, je stejný ročník jako já a tomu feminismu naštěstí nepropadla. Stará se o mě skoro tak dobře jako kdysi Péťa. Vlastně jsem docela šťastný chlap
