Tonda otevřel masovou konzervu, kterou našel zapadlou ve špajzu. Vždycky, když přišel z hospody, kde vypil svých pět dvanáctek, měl hlad a konzerva mu přišla jako výborný nápad.Při ohřívání si všiml, že se z kastrůlku, ve kterém maso z konzervy ohříval, line zvláštní, ostře nakyslá vůně. Tonda si řekl, že to bude asi konzerva z cest, které v mládí podnikl a zapudil myšlenku, že si skočí pro brýle a přečte si etiketu se složením.
Když se vůně začala pomalu měnit na smrad hnijící nohy postřeleného vojáka ležícího v zákopu, řekl si, že to bude asi nějaká indická specialita a rozhodl se ochutnat. Po první lžičce ucítil na jazyku štiplavou hořkou příchuť. Zapotácel se a zamyšleně se podrbal na hlavě.
"To chutná, jak kdyby to maso předtim než ho dali do konzervy ošahali rukou , kterou se šťourali v zadku". Řekl a nahlas se zasmál.
Došel si pro brýle, ale i tak viděl etiketu rozmazaně. Když se mu konečně podařilo zaostřit dočetl se, že jí 20 let starou psí konzervu, která byla navíc s příměsí nazelenalé hniloby.
"Nó, to není tak hrozný, to jsou antibiotika", opět se zasmál a pustil se s chutí do jídla.
Další povídky a příběhy najdete na novém Olžině blogu. https://povidky49.
