Klepal jsi na okno a se slovy„odměna tě nemine“
pozval jsi mě na procházku,
fascinující podzime.
Byla to vlastně velká klika.
Vzala jsem sebou svého duševního romantika.
Pár kroků a hned značka Zákaz stání.
Platí to i pro dětské hraní?
Děti totiž nikde nejsou. Zmizely snad v cukuletu.
Vzhledem k tomu, že vůbec nečtou – nepřečtou si tuto větu.
Snad byla to jen špatná směna?
Pro tentokráte má otázka odpovědi nemá.
Říkám mu: „Pojď ukážu Ti vůně, obrazy a zázraky.“
Romantik ve mně dívá se s rozpaky.
Hned u prvního zastavení krásné dívky nevím proč, nehrají si na víly.
V rukou pevně svírají jen své mobily.
O kousek dále, pro pána krále.
Tohle nebyl křik dětský.
Anglický rapper do ticha lesa řve na plné pecky.
Páni kluci místo duhových kuliček
cvrnkají další piva žejdlíček.
Ten rapper chytil i mě.
Jdu a houpu se v bocích
jako o vánocích.
Pro jistotu jdu raději bokem,
ať mládež nevidí, že jdu tanečním krokem.
Nádherný pes volně puštěný
zrovna se chystá kousnout do ženy.
Páníček naštěstí ženě odolá,
psa svého k noze si zavolá.
Starší muž snad v rámci pokání
marně své mládí dohání.
Běží kolem již druhé kolo
Jak obživlý Diskobolos.
Náhle má romantická duše jde si v klidu mimo trasu.
Vždyť pod nohami v trávě
šustí listí ve tvé hlavě
Výlisek krásy bez atlasu.
Dnes už vím, že v rámci listování
splní se mi každé přání.
Nade mnou slunce zvědavé ptá se, co že to tu čmárám.
Já?
Já nic.
Já tě podzime jen s láskou sálám…
