Bydlí i u vás?„Ty odpadky vynesu pak, až půjdu s holkami ven.“
„Jo, a maminko, úkol z matematiky taky udělám potom.“
Nemýlíte se! U nás doma bydlí dva nerozluční bratři, všude přítomní PAK a POTOM.
Někdy jsou docela vítanými a příjemnými společníky. Zejména ve chvíli, kdy ležím na gauči u televize, jejich přítomnost přímo zbožňuji. Vybízí mě ke slastné nečinnosti. V mysli se mi rozlévá ten krásně osvobozující pocit, že nic nemusím a oni mě chápou. Jsou tu přeci od toho!
První mi našeptává: „V klidu lež, uděláš to pak.“ Do přesvědčování se zapojuje i ten druhý: „Lepší než pak, je to udělat až potom.“ Myslím, že spolu svádí boj, který z nich získá moji přízeň.
Jindy jsem nekompromisní. Odemykám byt vyčerpaná po nabitém pracovním programu. V levé ruce táhnu nákup, pravou vytahuji klíče ze zámku a nohou pootevírám dveře. A oni jsou tam. Nastoupení v pozoru. Rozhlížím se po bytě a už slyším to hašteření.
„Sebere prádlo!“
„Udělá myčku!“
„Ne, ne, asi jako první uvaří večeři!“
Do souboje s mým nasazením se zapojuje i dcera, která se s nimi před mým příchodem domů nejspíš smluvila.„Aha!“
Dochází mi, že předmětem jejich porady nebyl ústupový plán, chtějí prostě nade mnou vyhrát. Odhazuji kabát a s odhodláním v duchu hesla „co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra“ zahajuji neatraktivní každodenní podvečerní rutinu. Vítězím!
A večer vleže u televize? Pobízím kluky k té volnomyšlenkářské debatě. Prostě je mi fajn: „Co jsem totiž nestihla do teď, můžu přeci v klidu udělat pak nebo až potom.“
