Planeta zvířat - editace odborného textu

Vítejte v sále, kde můžete na vlastní oči spatřit savce, ptáky a plazy z různých koutů světa. Chceme vám ukázat, jak je život na naší planetě bohatý a pestrý. Každému druhu je však dobře někde jinde a vědci podle toho rozdělili souš na pět oblastí. 

Mapa světa s vyznačenými oblastmi: holarktická, afrotropická, australoasijská, orientální a neotropická.

Endemit je organismus, který se vyskytuje v jediné oblasti na světě a nikde jinde – třeba ptakopyskové nebo pandy. Na druhé straně někteří tvorové obývají všechny kontinenty, jako například draví ptáci. 

Víte, že nejrozšířenějšími živočichy po celém světě jsou škůdci a paraziti jako myši, krysy anebo blechy?

Trochu novější zkrácená verze:

Živočichové a rostliny nejsou na Zemi rozšířeni rovnoměrně a souvisle. Zákonitosti, podle kterých zvířata osidlují svět, zkoumá zoogeografie. V tomto sále uvidíte zástupce savců, ptáků a plazů typických pro různé části světa.

Zoogeografie rozdělila povrch zemské souše na několik oblastí, které téměř odpovídají světadílům či územím jejich velkých částí. Různé druhy žijí v různých oblastech a v jejich rozdílných územích, areálech. Různým druhům vyhovují různé areály. Díky podobným nárokům na prostředí a obdobné historii se mnoho druhů vyskytuje ve stejné části světa, ale nevyskytuje v jiné. Takovým druhům říkáme endemiti. Někteří endemiti obývají celou oblast, jiní jen omezené území. Jistě nepřekvapí, že malé druhy rozšířením leckdy nezaujímají ani celou zoogeografickou oblast, zatímco velcí savci ji mohou obývat celou či dokonce přesahovat jinam.

Úplně původní:

Planeta zvířat

Jednotlivé druhy organismů – živočichů a rostlin – nejsou na Zemi rozšířeny rovnoměrně a souvisle. Různé druhy žijí v různých oblastech a v jejich rozdílných územích, areálech. Tyto areály mají určité znaky, jak z hlediska geografického utváření, tak i z hlediska prostředí.

Různým druhům vyhovují různé areály. Ovšem díky podobným nárokům na prostředí a podobné vývojové historii mají tyto areály často podobné zeměpisné rozsahy. Některé druhy tak mají společný výskyt v určité oblasti světa a jinde naopak chybějí. Tyto zákonitosti zkoumá věda, označovaná v případě živočichů jako zoogeografie. Z jejího hlediska se povrch zemské souše dělí na několik oblastí, které do určité míry odpovídají územím světadílů či jejich velkým částem.

V tomto sále lze vidět zástupce plazů, ptáků a savců typických pro určité zoogeografické oblasti. U malých druhů často areály zaujímají jen určitou část dotyčné oblasti, zatímco velcí savci mohou mít areály pokrývající oblast celou.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Holarktická oblast

Na chladném severu ji pokrývá bezlesá tundra. K jihu navazuje jehličnatá tajga, která přechází v lesy mírného pásma a stepi. V subtropech pak navazují pouště, polopouště a vždyzelené lesy. Takhle úžasně rozmanitá je největší Holarktida, která se rozkládá na severní polokouli přes tři kontinenty včetně celé Evropy.

Velkou část Holarktidy přetvořili lidé. Pásmo hlubokých opadavých lesů a stepí proměnili v zónu průmyslových aglomerací obklopených poli, pastvinami a protkaných silnicemi. Původní přírodu člověk zatlačil do rezervací. Nejvíce ohrožená jsou dnes velká zvířata, která už z mnoha zemí vymizela. Typickými savci této oblasti jsou bobři, myšivky či pišťuchy. Některé druhy žijí v Eurasii i v Severní Americe – medvěd hnědý, los, sob, vlk, liška nebo orel skalní.

Víte, že se někdy se na obou stranách oceánů vyskytuje jen jeden z dvojice příbuzných druhů? Tak například bizon, který žije v Severní Americe, má svého evropského příbuzného zubra. Anebo bobr evropský má svůj protějšek v Kanadě – bobra kanadského.


Původní
Holarktická oblast
Holarktická oblast je největší zoogeografickou oblastí zemské souše. Severní chladné oblasti pokrývá bezlesá tundra, jižněji navazují boreální jehličnaté lesy (tajga). Na jihu tajga přechází v opadavé lesy mírného pásma a ty pak ve stepní oblasti. Nejjižnější subtropické oblasti pokrývají pouště a polopouště, případně porosty tvrdolisté poloopadavé nebo vždyzelené vegetace. 

Holarktida je typická výlučným výskytem některých savců, např. bobrů, myšivek či pišťuch. Některé severské druhy se vyskytují v Eurasii i v Severní Americe (medvěd hnědý i lední, los, sob, jelen, vlk, rosomák, liška obecná a polární, krkavec, orel skalní). Častá je také situace, kdy se na každé straně Atlantského (anebo Tichého) oceánu vyskytuje jeden z dvojice velmi blízce příbuzných druhů (bobři, rysové, bison / zubr) anebo blízce nepříbuzných, ale ekologicky totožných druhů (norkové, vydry, poletušky). Naproti tomu některé skupiny živočichů jsou vázány pouze na jeden ze světadílů (eurasijští tarbíci, slepci a cokoři a američtí vidlorozi, bobrušky a pytlonoši). 
V důsledku dlouhodobého působení lidské společnosti (zemědělství, průmyslová výroba, dopravní síť) a zejména díky neobyčejné hustotě lidského osídlení je značná část holarktidy člověkem zcela přetvořená (především pásma opadavých lesů a stepí). Původní příroda se tak nachází jen v nepatrném procentu území (často chráněná v reservacích). Nejvíce jsou ohroženy populace velkých zvířat, které z mnohých území vymizely. 

Afrotropická oblast

Nízko poležená údolí velkých řek s deštnými pralesy. Nebo také rozsáhlé náhorní plošiny tropických lesů přecházející do otevřených savan. Takové jsou Afrotropy, které zaujímají většinu Afriky, část Arábie a Madagaskar.

V savanách našli ideální životní podmínky velcí kopytníci, jako jsou hroši, žirafy a antilopy. Také obávaných šelem, například lvů, hyen a gepardů, tu žije mnohem víc než ve všech ostatních stepích světa dohromady.

Víte, že na Madagaskaru potkáte velké množství zvířat, které nikde jinde na světě nejsou? Ke zdejším endemitům patří třeba lemuři či menší šelmy fosy.

Původní
Afrotropická oblast
Pro afrotropickou oblast, zaujímající většinu Afriky, část Arabie a Madagaskar, jsou pro typické rozsáhlé klimaticky příznivé náhorní plošiny a nízko ležící vlhké kotliny velkých řek. Náhorní plošiny jsou pokryty tropickými lesy, které přecházejí v různě otevřené savany. Konžskou pánev a příbřežní oblasti Guinejského zálivu porůstají vysoké deštné lesy.
Savany a rozvolněné lesy poskytují jedinečné životní podmínky velkým kopytníkům – nejrozvinutější jsou sudokopytníci, representovaní antilopami mnoha velikostí, žirafami či hrochy. Diversita velkých savců, kopytníků I šelem, je v afrických savanách vyšší než ve všech ostatních stepních oblastech světa dohromady. 
V afrotropické oblasti se vyskytuje řada endemických skupin, jak velkých savců (hroši, žirafy, hrabáči, antilopy, damani), tak drobných (vydříci, zlatokrti, bércouni, komby, žlázokřídlecové, noháči, šupinatky, řekomyši, rypoši), anebo ptáků (strdimilové, hadilovové, myšáci). Specifickou podoblastí afrotropů je Madagaskar s okolními ostrovy, kde žije neobyčejně velké množství endemitů (bodlíni, lemuři, ksukolové, falanukové, galidie, či přísavkovci). 

Australasijská oblast

Nejmenší, zato nejunikátnější oblast světa zvířat tvoří Austrálie, Nová Guinea, Nový Zéland i části Sundských a Tichomořských souostroví. 

Australasii dominují výrazně vačnatci – klokani, koaly nebo vombati. Jsou početní a neobyčejně rozmanití. Jen tady žijí savci jako ptakopyskové a ježury, jejichž mláďata se líhnou z vajec. Také zde najdeme ojedinělé ptáky, jako jsou kiviové, lyrochvosti či timáliovci. Naopak savci rodící živá mláďata tu původně vůbec nežili a vysadil je sem až člověk. První z nich byl pes dingo před více než 4 000 lety. Ostatní druhy zavlekli Evropané v 18.-20. století.

Věděli jste, že mládě klokana rudého měří po narození jen pár centimetrů, je slepé a bez zadních končetin? Aby v mateřské srsti nezabloudilo, musí mu matka vylízat cestičku až k bradavce, kam se z vaku šplhá pomocí drápků. To je taky důvod, proč má klokan tak vyvinuté přední končetiny.

Původní
Australasijská oblast
Australasijská oblast je nejmenší ze všech zoogeografických oblastí, zaujímá Australii a okolní ostrovy, zejména Novou Guineu, Nový Zeland a části Sundských a Tichomořských souostroví. Je však také ze všech oblastí nejunikátnější – jen zde žijí vejcorodí savci (ptakopyskové a ježury), kteří mláďata nerodí, ale líhnou z vajec. Ovšem žije zde i unikátní fauna ptáků (lyrochvosti, kiviové, kystráčkové, timáliovci).
V savčí fauně oblasti dominují vačnatci, další savci s unikátním rozmnožováním (odchovávají mláďata ve vaku), kteří se sice vyskytují i v Jižní Americe, tam však tvoří jen menší část fauny, zatímco v Australasii jsou neobyčejně rozrůzněni a hojní. Savci rodící živá mláďata nevytvářejí v australské oblasti žádnou endemickou skupinu (kromě netopýří čeledi zemolezů na Novém Zelandě) a oblast tak obývají jen zástupci světově rozšířených skupin netopýrů a myšovitých hlodavců.
Mimo to ovšem bylo v různých částech Australasie vysazeno 23 nepůvodních druhů savců, první z nich byl pes dingo, který se v oblasti rozšířil před více než 4000 lety, ostatní druhy byly zavlečeni Evropany v 18.–20. století.

Orientální oblast 

Ostrovy jihovýchodní Asie pokrývají deštné lesy, které jsou v nížinách už vykácené kvůli rýžovištím. Postupně na západ přibývají suché lesy, stepi a pouště. Takový je Orient, který oddělují od Holarktidy na severu velehory a na západě pouště.

Pouze zde žijí řády letuch a tan – oblast je totiž bohatá na endemické skupiny savců. Ale nejen to. Úzký pás Sundských ostrovů mezi Orientem a Australasií tvoří přechodné území Wallacea, a proto tam najdeme zvířata z obou oblastí. Navíc díky spojení mezi Asií a Afrikou se někteří savci, jako lidoopi, sloni a nosorožci rozšířili současně v Afrotropech i v Orientu.

Věděli jste, že jeskyně mezi Barmou a Thajskem obývá nejmenší savec světa – netopýrek thajský? Měří pouhé 3 cm a váží maximálně 6 g jako třeba kostka cukru. 

V pohořích Laosu byl nedávno objeven hlodavec laoš. Napadlo by vás, že je to jediný současný zástupce vymřelé třetihorní čeledi?

Původní
Orientální oblast
Orientální oblast, zaujímající jihovýchodní část asijské pevniny a řadu velkých i malých ostrovů. Jižní a východní část pokrývají tropické deštné lesy, sušší oblasti na západě a jihovýchodě pokrývají sezónní lesy a stepy, charakteristické jsou zejména opadavé dvojkřídláčové lesy. Nejzápadnější oblasti pokrývají pouště, které vytvářejí přechodnou oblast s holarktickou oblastí. Orientální oblast byla odpradávna osídlena člověkem, který na jejím vzezření zanechal nesmazatelné stopy. Nížinné deštné lesy byly na většině území vykácené a nahrazené rýžovišti. 
Oblast je bohatá na endemické skupiny savců – pouze zde se vyskytují dva řády, letuchy a tany, a mimo ně řada endemických čeledí. Mezi opicemi jsou to nártouni a giboni. V krasovém systému mezi Barmou a Thajskem žije netopýrek thajský, jediný zástupce endemické čeledi netopýrků a nejmenší savec světa. V pohořích Laosu žije nedávno objevený hlodavec laoš, jediný současný zástupce vymřelé třetihorní čeledi laošů. Další hladavčí endmiti jsou podobně satrobylí ostnoplši, známí však ve dvou druzích. Endemity nalezneme ale i mezi ptáky, pouze v orientální oblasti žijí vousáci, ireny a brhlovci.
Mezi orientální a australasijskou oblastí se nalézá na úzkém pásu Sundských ostrovů přechodné pásmo s výskytem druhů obou oblastí, nazývané Wallacea, kde se už také vyskytují někteří savci známí z Austrálie či Nové Guineje, například vačnatci kuskusové a bandikuti. Na druhé straně, existující spojení mezi Asií a Afrikou způsobilo, že některé skupiny savců jsou rozšířeni současně v afrotropické a orientální oblasti, např. sloni, nosorožci, luskouni a řada netopýrů, např. kaloni, hrobkovci, pavrápenci, rýhonosové a lyronosové. 

Neotropická oblast

Na západě dominuje krajině nekonečný pás vysokých hor. Směrem k východu převažují rozsáhlé nížiny, které u rovníku pokrývají deštné lesy. Na ně pak navazují sušší lesy a pampy. Neotropy tvoří Latinská Amerika a blízká souostroví. 

Toto území se vyvíjelo přes 60 miliónů let v izolaci od ostatních kontinentů. Zdejší zvěř tak získala velmi osobité rysy. Největší bohatství živočišných druhů je v nížinných deštných lesích a v zóně horského pralesa na východních svazích And. Zde žije nejvíce zvířat, která nenajdete nikde jinde na světě. Příkladem těchto endemitů jsou mravenečníci, lenochodi, pásovci, kapybary, činčily anebo morčata. V dřívějších dobách ovlivnilo oblast i dočasné propojování „pevninskými mosty“ se Severní Amerikou, po kterých pronikli ze severu kopytníci a šelmy, z jihu migrovali pásovci či vačice.

Věřili byste, že mravenečník velký nemá zuby a mravence a termity vytahuje lepkavým jazykem, který může být dlouhý až 60 cm?



Původní
Neotropická oblast
Neotropická oblast zaujímá celou Jižní a Střední Ameriku a četná přiléhající souostroví. Vyznačuje se souvislým severojižním pásem vysokých hor (Andy) probíhajícím na západě kontinentu a rozsáhlými nížinami rozkládajícími se východně od něj. Nížiny rovníkové oblasti pokrývají tropické deštné pralesy, na ně navazují sušší poloopadavé a opadavé sezónní lesy, savany a pampy. Největší bohatství druhů je soustředěno v nížinných deštných lesích a v zoně horského pralesa na východních svazích And, která patří k místům s nejvyšší mírou endemismu na světě.
Toto velké území se v průběhu třetihor vyvíjelo déle než 60 miliónů let v isolaci od ostatních kontinentů a zdejší fauna tak získala velmi osobité rysy – unikátní jsou některé skupiny savců – chudozubí (mravenečníci, lenochodi, pásovci), zdejší vačnatci (vačice, kolokola, vačíci), ploskonosé opice, unikátní hlodavci (kapybary, činčily, morčata), a endemické skupiny netopýrů (rybožeři, listobradi, přísavníčci, listonosi, upíři, kouřovníčci).
Důležitou událostí mající dopad na formování jihoamerické fauny byly postupné vzniky a zániky pevninských spojení mezi Jižní a Severní Amerikou, jak přes Antilské ostrovy, tak přes Střední Ameriku (poslední přibližně před 3 miliony let). Po těchto “pevninských mostech” pronikly na území jihoamerického kontinentu ze severu modernější formy savců (např. šelmy a kopytníci) a opačným směrem migrovali zástupci některých jihoamerických skupin (např. vačice, chudozubí, hlodavci).