Když tam volal, nějaká mrcha mu začala valit do hlavy, že holku před ním musí ochránit a že prej děti mají svoje práva. Co je to za bullshit? To on ji chránil!
Začal do telefonu řvát a nakonec s ním praštil o zem.
Je tu tak prázdno, když tu není…
Sáhl po pivu, pustil fotbal v telce, ale nedalo mu to celý spát. Jo, jasně, párkrát jí jednu vrazil. A dost křičel, ale co na tom? Jeho táta říkal: „Škoda rány, která vedle padne.“ A měl pravdu.
Vychoval nás všechny koneckonců moc dobře. Ten by se, kurva, divil, že se dneska za pár modřin kradou děti.
Co asi teď moje holčička dělá?
Co jí o něm navykládali? Musí být vyděšená a zmatená.
Nikdo jiný než on jí přece nerozumí.
Kdyby ji nezmršila její matka, tak se to vůbec nemuselo stát.
Dopil třetí pivo a rozhodl se, že si pro ni dojde. A až v tom ústavu bude, vyřídí si to taky s tou děvkou, co mu do telefonu žvanila něco o týrání. Holka prostě půjde domů s ním a hotovo!
