Mám v něm teda občas trošku binec. Někdy nemůžu najít, co zrovna potřebuju, i když vím, že to tam někde je. Ale na šifrách Jana Blažeje Santiniho - Aichla si vylámala zuby už řada badatelů, a to někteří byli možná ještě chytřejší než já.
Teda jen tak mimochodem, momentálně místo na mystiku myslím na to, že tak těžce postižený muž byl dvakrát ženatý a zplodil tolik dětí. Ale jak víme, někteří muži dokážou navnadit ženu na svůj sexy mozek. Tenkrát šlo hlavně o zabezpečení rodiny a společenské postavení manžela. No co tenkrát, tak je to přece pořád. Zamyšleně pozoruju svého manžela a rychle zaplaším úvahy o tom, na co mě vlastně urval on.
Už na mě volá: „Vymyslíš si výlet a místo abys chystala svačinu, tak tady čučíš do blba!“
No, spíš na blba, napadne mě zlomyslně. Pořád musí mít nějaké připomínky.
„Jenom si tady něco sečtu a pojedeme…“ mručím.
„Už bys měla s tou numerologií přestat. Mít sex jenom třetího, protože je to číslo radosti už mě nebaví.“
To by si Santiniho manželka asi netroufla, to je fakt. Asi museli mít klidnou domácnost, když Jeníček mohl celé dny sedět, malovat si kružnice, vypočítávat poloměry a vymýšlet plány.
„Však už se chystám…“ ukládám do tašky svačinu. Kdo ví, jestli je na Zelené Hoře nějaká hospoda. „Víš ty vůbec, že kostel Jana Nepomuckého na Zelené Hoře navrhl Santini už v 25 letech? To ty jsi ještě tahal kačera.“
„Jakýho kačera, to už jsme měli přece dvě děti. Jo, tos byla ještě mladá a štíhlá, plná vášně…to jsme měli třetího každý den, někdy i víckrát “ .
„Ty už bys to dneska se svým pupkem taky neudejchal. To Santini měl v tvým věku ještě dítě. Bohužel v těch šestačtyřiceti i umřel. Ale stihl pět dětí se dvěma manželkama, tři chlapečci mu umřeli. To je osud“, vzdychám zúčastněně.
„Teď si vyčítám, že jsem tě do té Kutné hory v létě pouštěl. Vy tři kamošky si myslíte, že jste jak svatá trojice, ale vypadáte spíš jak Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Pořád jen obrážíte tu gotiku, a už vám to myslím leze na mozek. Kdybych tušil, že tě ten Santini tak chytí a co z toho všechno vzejde, koupil bych radši ten zájezd do Turecka.“
„To klidně ještě letos stihneš. Osmýho je dobrý den na peníze, to se ti určitě podaří sehnat něco lacinýho.“
„Jasně, tos říkala desátýho dotahuj věci do konce, tak jsem do noci dodělával tu skříň, ráno jsem zaspal, zrovna když na mě čekal šéf. Říkalas, ničeho se neboj, jedenáctýho je vlastně dvojka, to je den pěkných vztahů. Měla jsi slyšet, jak mě šéf ten náš vztah pěkně nahlas objasnil. Tak teď už hlavně pohni, ty tajemná kabalo, ať se tam dostaneme ještě dnes.“ Nejhezčí pohled na kostel Zelená Hora je samozřejmě shora, z výšky. Ještěže tady mají fotky. To vynikne v plné kráse deset oblouků vnějšího ambitu, pět kaplí a průchodů. V duchu vidím tu směsici kružnic, které se vzájemně prolínají, půlí a objímají. Průvodce na nás chrlí množství dat a jmen, ale to už ani neposlouchám, to už se mi dnes do skladiště nevejde. Stačí, že mi tam víří všechny ty trojky, pětky a desítky, mezitím nějaká šestka jako symbol Panny Marie.
„Jestli to není zbytečně moc složitý, těch symbolů je prostě moc“, šeptám manželovi. „Sednu si do lavice a budu jen nasávat atmosféru.“
„To já se těším, jak si sednu do hospody a budu nasávat pivo po obědě.“ Aha, takže zpátky budu muset řídit zase já.
„No, tak už půjdeme, taky už dostávám hlad. Ještě si nakonec prohlídnu tu velikou kouli na hlavním oltáři. Abys věděl, stojí na ní svatý Jan z Pomuku“. Na hlavním oltáři ji podpírají tři andělé. Nádhera…Úplně cítím, jak do mě proudí nová energie. Zítra je šestého, to jsou vlastně dvě trojky … myslím, že manžel bude mít radost.
Úplně slyším, jak se Santini směje. Bůh ví, co v té Kabale vlastně píšou.
---------------------------------
Poznámka pod čarou, pro fajnšmekry. O tom projektu z kružnic, moc se mi ta věta líbí: „Vznikající geometrický obrazec je tak jakýmsi ryze kresebným ideogramem, skutečností spíše spekulativně-inteligibilní, než konstrukčně stavební povahy.“
Původní verze:
Tajemství čísel
Trojka, pětka, desítka, zdánlivě to nedává žádný smysl. Jak si mám sakra pamatovat tolik informací? Prý podle Kabaly…židovská mystika. Miluju záhady, ale na tomhle už si vylámala zuby řada badatelů. Jan Blažej Santini-Aichel byl prostě na šifry borec. Teda jen tak mimochodem, momentálně místo na mystiku myslím na to, že tak těžce postižený muž byl dvakrát ženatý a zplodil tolik dětí.
Ale jak víme, někteří muži dokážou navnadit ženu na sexy mozek. I když tenkrát šlo hlavně o finanční zabezpečení a společenské postavení manžela. No co tenkrát, dyť je to tak furt.
Pozoruju svého manžela a rychle zaplaším úvahy o tom, na co mě vlastně urval on. Už na mě volá: „Tak šup, tajemná kabalo, je pátého, den cestování. Měla bys s tou numerologií zase na chvíli přestat. Mít sex jenom třetího, protože je to číslo radosti už mě nebaví. A 10. dokončovat resty.
Posledně jsem do dvou do rána dodělával tu skříň a ráno 11. jsem zaspal. Zrovna jak naschvál, když na mě čekal rozzuřenej šéf. Tys říkala, že 11.je vlastně dvojka a to je číslo vztahů. Jo, šéf mi náš vztah hezky nahlas vysvětlil.“&
Dnes jedeme na Zelenou Horu, po stopách Santiniho. Naštěstí jede i kamarádka Eva, která má historii v malíčku. Takže jsme vlastně taková svatá trojice. Obě milujeme gotiku.
Eva ještě ani nesedí v autě a už na nás chrlí: „Santini dokázal skloubit vznešenost gotiky s hravostí baroka naprosto geniálně. Jeho stavby jsou roztroušené po Čechách i Moravě, takže výletů nás čeká ještě spousta. Projektoval nejen církevní a palácové stavby, ale i hospodářská stavení nebo hostinec. Jeho kostel v Obyčtově třeba připomíná svým půdorysem želvu, středověký symbol cudnosti, zasvěcený Panně Marii. Postavený byl pod záštitou opata Václava Vejmluvy, stejně jako Zelená Hora.“ Zdálky už vidíme na kopci Kostel sv. Jana Nepomuckého, původně z Pomuku.
„Jeho atributem je pět hvězd jako svatozář nad jeho hlavou,“ pokračuje Eva. „ Číslo pět se hojně objevuje v půdorysu samotného kostela i v pěti kaplích, zasazených do deseti oblouků vnějšího ambitu. Ten chránil poutníky před nepřízní počasí. Kostel je do posledního detailu matematicky i geometricky vypočítaný. Důmyslně umístěná okna dokonale prosvěcují celý prostor.“
Už ani nestíhám vstřebávat detailní popisy, kterými nás Eva zahrnuje. Jenom sedím a vnímám úžasnou energii tohoto místa. Jakoby do mě proudila nová energie. Zítra je šestého, to jsou vlastně dvě trojky. Myslím bude mít manžel radost. Úplně slyším, jak se Santini směje. Bůh ví, co vlastně v té Kabale píšou…
