„Čau, jakej byl víkend? Jseš nějakej jetej… Chlastals nebo tě prohnala milenka?“
„Kdyby aspoň něco z toho,“ povzdechl si. ,,Budget, kamaráde, budget.“I takhle může vypadat pondělní ráno, v prostředí, kde se tahle zvláštní entita vyskytuje.
,,Jsem budget, pojď, budeme si hrát,“ ozývá se s nástupem blížícího se konce roku z firem, co si říkají korporátní, a lidem, které tohle povyražení čeká, začíná zvláštní období vymyslet z ničeho něco.
Tito lidé, kteří s tímhle zvířátkem obcují, se dělí na tři skupiny.
Zkušené budgetáře, co už mají pár zkušeností za sebou a vědí, že na tenhle budget se musí jít obezřetně. Platí v podstatě dvě zásady. Musí se líbit nahoře, většinou v Německu nebo ve Francii, a nesmí se překročit. Ne, ne! Na to bacha; překročit budget, to není to samé jako překročit Jordán nebo zdolat Zikkurat.
Takový zkušený budgetář, vyznačující se tím, že nosí sako a kravatu a vozí ty budgety prezentovat na výstavy, nechá radši budget zpracovat mladšího kolegu. Ten sice sako a kravatu ještě nenosí, zato ale moc, moc chce. To jsme ale začali od konce. Tak to napravme a pojďme pěkně popořádku.
Kategorie jedna. Poctivci a srdcaři.
Asi nikoho nepřekvapí, že ti jsou na tom nejhůř. Berou korporaci tak trochu za vlastní a chtějí firmě opravdu pomoci, bez ohledu na to, jestli si to sama zaslouží.
„Seděl jsem na tom ještě v neděli do jedný. Vlastně už v pondělí. Pak jsem nemoh usnout, no co ti budu povídat. V půl třetí jsem to ještě upravoval.“
,,Hm,“ odpovídám, koukám na něj a jo, rozhodně se mu to dá věřit. Kruhy pod očima, bez energie. Hladová dušička, schovaná za šedivějícím sklivcem očí, marně vyhlíží v naději, že snad zahlédne strom, nebo dravce kroužícího na obloze. Nevidí je. Zato vidí budget. Upraven na míru, ani velký ani malý, navýšený tak akorát oproti tomu loňskému, spokojený, nakrmený, kouká z monitoru.
A těší se na cestu. Má s ostatními budgety sraz u ředitele. A tam to nekončí. Naopak. Velkej business trip teprve začíná.
Kategorie dvě. Vychcánkové.
,,Hele vole, nevíš, kde máme loňskej budget? A kolik byla inflace?“ ptá se týpek v triku kolegy v druhém triku. Kolega v druhém triku si cucá palec a poskytuje dvě čísla.
,,Ok, díky,“ odpovídá první a už vytváří budget. Ctrl C, Ctrl V x inflace. Uložit, přejmenovat aktuální rok, odeslat.
Kategorie tři. Zkušení bagetáři.
Ty jsme si částečně popsali už na začátku, ale neškodí si je připomenout.
Půl třetí odpoledne. Zkušený budgetář, poté, co přijel v půl desáté do práce, do dvou hodin popíjel kafe a korzoval s ostatními kolegy, zadává svému mladšímu kolegovi a budoucímu klonu úkol. Samozřejmě s notnou dávkou hereckého výkonu.
,,Hele Tome, já mám v pondělí ten budget, už jsem to rozpracoval, ale jsem dneska totálně zasekanej. Prosím tě dotáhni to, ty podklady jsou v těch podsložkách. Neboj, to si všechno dohledáš.“
Pak koukne dramaticky na rolexky, dodá už jen „Už teď nestíhám!“ a odjíždí.
Samozřejmě mladému chlapci, jedoucímu po slepé koleji jménem kariéra, nesděluje informaci o tom, že je odpoledne zasekanej golfem. On to mlaďas stejně tuší a vyhledávajíce v podsložkách informace, které tam nejsou, doufá, že to jednou bude on, kdo bude s Tigrem Woodsem na filghtu.
A taky jo. Jednou bude. Určitě. S každým vyplněným, splněným a nepřekročeným budgetem, bude svému cíli blíž.
A o tom, co z něho časem ty budgety udělají a jakou cestu mu vlastně dláždí, zase někdy příště.
