Když konečně sebrala odvahu, odkryla tvář, kterou si rukama zakrývala v naivním dětinském přesvědčení, že se tím něco vyřeší.
Pomalu otevřela oči a podívala se před sebe. Byla tam. Zářící, obrovská postava tyčící se skoro až ke stropu. Vypadala skutečně majestátně a tento dojem ještě umocňovala obří zlatavěšedobílá křídla s fialovým leskem, rozpínající se vodorovně po celém pokoji. Co Karolínu vyděsilo ze všeho nejvíc bylo, že se bytost neusmívala, vlastně neměla žádný výraz.
"Káji, uklidni se, je to anděl, má křídla, bílý vlasy, jo to musí bejt anděl a ty jsou přece hodný." Říkala si Karolína pro sebe, a zároveň nahlas. Snažila se zklidnit.
Přesto, že ji nehybná tvář zvláštního hosta, kterého považovala za anděla zprvu vyděsila, při bližším pohledu do jeho hlubokých, moudře vypadajících očí byla stále více klidnější.
Oči měl nádherně zbarvené do azurově modré barvy se zelenými odlesky a jeho pohled na ni působil hřejivě a konejšivě, jako láskyplný pohled milujícího rodiče, dívajícího se na své milované dítě. Stejně tak i z celé jeho postavy vyzařovalo příjemné teplo.
Přesto, že si to Karolína nedokázala logicky vysvětlit, začínala se cítit v bezpečí a k bytosti pociťovat jistou náklonnost a důvěru.
Rozhodla se navázat kontakt...
"Kdo jsi a co tady děláš ?"
"Jsem tvůj duchovní průvodce. Přicházím s odpověďmi, které jsi žádala. Nyní se ptej..." Odpověděla bytost, přestože nepohnula ústy.
"Emmmm, ale já vůbec nevím na co se mám zeptat."
"Co se ti teď honí hlavou Karolíno, co by tě nejvíce zajímalo?"
"Tak tedy....co je to duchovní průvodce ?"
"Průvodci jsou bytosti z duchovního světa, které pomáhají lidem. Radí jim, ukazují cestu, odpovídají na otázky, které je zajímají a jsou jim pomocníci během jejich života zde na zemi."
Karolína chvíli přemýšlí..... a po chvíli pokládá další otázku...
"Existuje osud ?"
"I když máte svobodnou vůli, jsou lidé, kteří mají pevně daný osud a jsou lidé, kteří jej nemají, ale projdou pouze pevně danými životními událostmi. Ty jsou předurčené, nebo předem naplánované. Jde o dohody učiněné před inkarnací. Může jít o vztah, který si naplánovali, společnost, pro kterou se rozhodli pracovat, nebo člověka, kterému se zavázali pomáhat. Ať je to cokoli, je to božsky řízeno a má svůj hlubší smysl".
"Co je po smrti ?"
"Ptáš se správně Karolíno. Smrtí život nekončí, pouze se mění forma bytí."
Průvodce se odmlčí a jen se usmívá. Obrys jeho postavy začíná Karolíně připadat rozmazaný. V tom se otevřou dveře pokoje a vstoupí Karolínin otec. Průvodce zmizí úplně jako lusknutím prstu.
"S kým si to povídáš ?"
"S nikým".
Otec nechápavě zakroutí hlavou a zase odejde.
Karolína chvíli čeká, jestli se návštěvník z jiného světa vrátí. Nevrátil.
Přejde k oknu a zamyšleně pozoruje padající sněhové vločky. Přemítá nad zvláštním prožitkem. Po chvíli si jde lehnout a pokojně usíná s úsměvem na tváři.
****
Další povídky a příběhy najdete na novém Olžině blogu. https://povidky49.
