Eiffelova věž je jako nádherná placená společnice. Vyzývavý postoj, nohy až do nebe. Přesto tak elegantní a hrdá.
Chorvatské pláže... Objímající paže. Milenec, co voní mořskou solí. Vášeň, co spaluje až bolí.
Setkání s chudobou v Indii je jako opravdové probuzení. Bohatství na ruby. Pohledem do očí sjedeš až na úplné dno vnitřní krásy.
(Hana Kavalová)
Španělské býčí zápasy jsou jako snaha uklidnit rozzuřenou manželku, poté co přijdete v ráži z firemního večírku.
Římské koloseum působí jako kronika, ve které jsou zapsány veškeré smutné i veselé příběhy celého impéria.
Pohled do Grand Canyonu je jako cesta zpátky do minulosti, kdy se v každé jedné zátočině skrývá jinačí vzpomínka.
Hora Říp je pro Čechy jako James Town pro Američany. Všechno někde muselo začít.
(Michala Kousalová)
Jeho chôdza znie ako lavína valiaca sa do údolia.
Hašlerka vyzerá ako malý čierny brmbolec na leme babkinej šatky.
Jesenný vietor znie ako závan hodvábneho šálu.
Sebapoznávanie je ako perpetum mobile ľudských skúseností.
Bolesť zubov je ako pneumatické kladivo rozbíjajúce pred domom vozovku.
Ranné slnko chutí ako orosené jahody so šľahačkou (najlepšie vo Wimbledone).
Nočná búrka je ako pohladenie vyprahnutej duše.
Jej hlas vonia sladkosťou babičkiných tvarohových koláčov.
Privoňať si k benzínu je absolútna hlúposť.
(Katarina Bobríková)
