Byla jednou jedna malá rybka a ta ráda pozorovala koťátka, jak si hrají na břehu. Moc se jí líbilo, jak šplhají po stromech, skáčou po louce a honí se. Tak ráda by se k nim přidala! Marně jí to rodiče rozmlouvali, marně jí vysvětlovali, že na to není stavěná. Jednou vykoukla z vody a poprosila kotě, jestli by jí naučilo lézt na strom. Neobratně a ztěžka se vyškrábala na břeh a hned jí bylo jasné, že je něco špatně – nemohla pořádně dýchat, dělaly se jí mžitky před očima.
A navíc, kotě, když vidělo její neohrabanost, mohlo se potrhat smíchy. Rybička z posledních sil sklouzla zpět do vody. Od té doby s ní nic nebylo, byla smutná a plná pochybností o sobě. Dlouho se trápila, až jednou spadlo jedno kotě do rybníčku, zoufale plácalo tlapkami kolem sebe a volalo o pomoc. Rybička nezaváhala, připlula kotěti na pomoc a zachránila ho.
Poučení: Když si necháš zkazit život tím, že něco neumíš, nevšimneš si třeba, že jsi hodně dobrý v tom, co děláš.
