ona: Ne, co chceš?
on: Vím že ne, vždyť je to hloupost… jen jsem z toho ještě v šoku.
ona: Cože? Nerozumím ti, mohl by ses prosím vyjadřovat jasně? Víš, že nesnáším, když mluvíš mimo!
on: Tak už je to tak. Nechala jsi mě tu.
ona: Počkej… ty už to víš?
on: Jak jsi mi to mohla udělat? Takhle rychle, to přece nejde. Mohla jsi se alespoň rozloučit.
ona: Ale já jsem přece nikam neodešla, vždyť vidíš, ne?
on: Měl jsem tě tak rád, ne já tě dokonce miloval. Neskutečně jsem tě miloval.
ona: Posloucháš se vůbec? Jsem tady, no tak. Podívej se na mě.
on: Chtěl bych se ti podívat do očí, ale nemůžu. Víš, já jsem ti chtěl něco říct.
ona: Povídej. Poslouchám tě.
on: Vím, že teď už mě nemůžeš slyšet, ale chci abys věděla, že jsem nikdy nemiloval nikoho jiného než tebe. A…
ona: Proč mi tohle všechno říkáš? Já to nechápu.
on: A… vím, že jsem tě zklamal. Teď za to budu pykat, za všechny ty noci, co jsem trávil s jinou a tys doma trpěla.
ona: To jsme si teda kvit. Taky se omlouvám, ale nevydržela jsem to sama tak dlouhou dobu. Můžeš mi odpustit? …. Proč nic neříkáš? Odpověz!
on: Budu si to nadosmrti vyčítat. Teď už je totiž všechno jedno. Jsi pryč a nic mi tě nevrátí.
ona: O čem to do háje zase mluvíš. Slyším, já jsem tedy, mluv se mnou!
on: Omlouvám se.
ona: Já chci pryč!
on: Nechám tě už jít.
ona: Ale ne, neopouštěj mě, prosím!
on: Musím tě pustit, protože… protože tě miluju.
ona: Slyšíš mě? Nechoď! Já jsem tady.
on: Jsem tu s tebou, ale ty jsi pryč, takže sbohem.
ona: Miluju tě.
