„Na co? Kam zas? Chtěl jsem dát cígo.“
„Nevím, kouknu. Dáme pak. To nebude na dlouho. Nějaká nevolnost, blíže neurčeno.“
„Hm, dobrý no. Mám to zapínat?“
„Ale jo, zapni to, je to tady ve Frymburku, lidi by mohli mít kecy. Hele, představ si, minulý týden jsem šel na kobereček. Přišla stížnost, někdo mě prý viděl, jak se směju a jedu v sanitě se zapnutýma majákama. Prej je to nevhodný.“
„To jsou hovada, viď, ty lidi.“
„A to jsem jel na vyhřeznutej konečník. Byl zrovna Štědrej den, tak jsem se bavili, že se asi snažil vysrat kapra.“.
„Přečti mi prosím tě ještě tu adresu.“
„Frymburk 98. Já vím přesně, kde to je, jsou to ty starý bytovky za krámem. Koukám, ročník 26, to je hodně starej pán. Pan Květoň. To mi něco říká. Nevezli jsme ho už? Hele a na výzvě píše dispečerka, že prej vyblil roštěnku. No to si snad dělaj prdel. To jako mám dělat co s ním? Uvařit mu novej oběd nebo co?“
„To si dělaj kozy viď… no nic, doufám, že nebudeš mít ambice nějak léčit. Naložíme ho a jedem ne? Ať jsme rychle zpátky. Jsem k.o. Sloužím už třetí den.“
„No to se neboj. Hele, támhle stojej a mávaj, to budou oni. Tady zastav.“
„Dobrý den, to jste hodní, že jste přijeli tak rychle. Tatínek nevypadá moc dobře.“
„Dobrý den. Od toho tu přeci jsme. No a co je pánovi teda. Povídejte.“
„No, je špatnej, no, uvidíte sami.“
„Nebojte, buďte v klidu, my se na něj podíváme. Mirdo, vem věci nějaký jo, prosím tě.“
„Tak copak se stalo, jaké máte obtíže?“
„Huhheeeehheee.“
„Vám nejde mluvit? A on pán teda zvracel?“
„Nezvracel.“
„Vždyť mě říkala dispečerka, že jste hlásili, že tatínek vybl… pardon zvracel roštěnku.“
„Nene. Nezvracel. On vypil leštěnku.“
