Úkol, který souvisí s předchozím příspěvkem KOULE: podívat se do hlavy manažera, který si potřebuje sáhnout do kalhot a veze v autě svou podřízenou.„Jak se mám z takový zapráskaný situace elegantně dostat? To se nikde v naší škole neučí! Sakra jestli to nevymyslím, tak se snad zblázním bolestí. No nic, musím to prostě na ní vybalit, nedá se nic dělat. Ty vole měl jsem si vzít volnější džíny! Jdu do toho! Lepší naštvaná kolegyně než rozmačkaný koule. Jó, kdyby se mnou jela Svitáčková, to by byla jiná káva. Tý bych normálně na tvrďáka řek, jestli by mi je nesrovnala vona. (Libor Frank)
„Retardér. Tak to ne. Zastav. Okamžitě zastav. Promiň, ale už hodinu si sedím na koulích. Musím si je srovnat.“
(Šimon Pravda)
Humpolec: „Ty vole, to je zase situace. Že já ji nenechal jet autobusem.“
Jihlava: „Kvůli tomu snad nebudu stavět na benzínce.“
Měřín: „Já už to fakt nevydržím, přece si na ní nebudu sedět až do Brna. Kde je nějaká ta benzínka?“
Velmez: „Tak to je v prdeli, na tuhle to fakt nedobrzdím. A co je vůbec na tom. Jede se mnou, v mým autě, zadarmo, tak co já to vůbec řeším.“
„Mladá paní, já si na moment zastavím, jo? Potřebuju si narovnat koule, víte?“
(Bořivoj Beránek) Krucinál, tlačí mě to tam. Mám si tam hrábnout a srovnat si to kalhotách? Jen aby si o mě nemyslela, že jsem nějakej úchyl, že si ho tam honím. Pak mě roznese po celý firmě. Radši jí to řeknu na férovku. „Heleďte, kolegyně mám nějaký trabl s prostatou a musím si udělat pohodlí v kalhotách, tak se neděste,” slyším se říkat. No a už to vidím, kolegyně zkoprněla a odsekává mi na další vysvětlení. „No tak dobrý, aby ses nepominula,” říkám si a urovnávám vše do pohodlné polohy.
(Jana Franková)
(Nataša Richterová)
„Zastavíme na benzínce, máme asi problém s vercajchem!” sdělil mi kolega v autě při návratu ze služební cesty.
(Libor Frank)
