Kyselé hrozny - napsala Nataša Richterová

Zdeněk Mézl, Ezopovy bajky, Máj 1975

Mladý lišák, sotva vypadl z nory, dostal chuť. Nevěděl přesně na co, ale chuť měl. Až dospěje, bude vědět, že touto dobou mívají lišáci chutě na mladé lišky.
Když na lesní party uviděl tu zrzečku, téměř přestal dýchat.
„Ta je krásná!“ pomyslel si.
Všimla si, že na ni zírá. Lišácky se usmála a udělala krok směrem k němu. Lišákovi se téměř zastavilo srdce. Další krok.
„Jde ke mně?“ Narovnal hřbet.
„Jde ke mně!“ lekl se. „Proboha, co jí mám říct?“
Lištička si svůdně olízla čumák.
Lišákovi se roztřásla tlapka, v níž křečovitě svíral sklenici s hroznovou šťávou. Ale dál stál jako zařezaný a nezmohl se na slovo.
Zrzka ho chvíli pozorovala, najednou se otočila, mrskla ocasem a zmizela za bukem.
 „Proč odešla?“ podivil se lišák, když se přestal klepat.

„Vždyť se to mezi námi tak slibně rozjíždělo! Mohla něco říct, když už se tak nakrucovala, ne? Popravdě, zblízka nebyla až tak krásná a na můj vkus moc zrzavá.“
Zamyšleně upíjel svůj drink a pozoroval ostatní lišky na večírku.
„A určitě bude hádává a kousavá. Jo jo! Přímo jí to koukalo z očí. Pěkná mrcha to bude! Kdepak, s takovou bych to schytal!“
Hodil do sebe zbytek hroznové šťávy a odfrknul si: „Brr! Kyselý!“

Poučení: Když se, pánové, nezmůžete na akci, je zbytečné se utěšovat nápoji z kyselých hroznů.

Píšeme bajky inspirované Ezopem