„Co jsi zač? Kde ses tu vzala?“ ptal se jí.
„Jsem kachna odvedle, ze statku.“
„Pcha, nějaká obyčejná socka ze dvora. Samá špína, barvy žádné.“ pohrdavě odvětil páv ve svém modrozeleném kabátku.
„Víš co, páve? Vsaď se, že v rybničním zrcadle proti mně nebudeš mít šanci.“
„No jistě! Mně sem chodí obdivovat davy lidí, kdo obdivuje tebe?“„Teprve uvidíme kdo s koho,“ pravila kachna, zatímco se jako pírko snesla na hladinu. Ponořila hlavu, zatřepala křídly a po chvíli se stala bílou vodní princeznou.
„Neboj, nakloň se, aby ses viděl v celé své kráse, musíš až sem za mnou.“
Zámecký nadutec se bezmyšlenkovitě rozlétl za kačenou. Jen co stihl na hladině zahlédnout svůj zděšený výraz, začal se nemilosrdně propadat ke dnu.
Poučení: Pýcha předchází pád.
