Ta velká budova před námi, co vypadá jako nějaký palác, to je Národní muzeum. Před ní tu stávaly hradby a brána, kterou se vycházelo ven z města. Donedávna byla celá budova strašně ušmudlaná. Od doby, co ji během pěti let koncem 19. století postavili, se totiž do její omítky a kamenných kvádrů už jen zažírala špína. Teď ale muzeum zase září novotou.
Nápad s malou kašnou vpředu se architektovi Josefu Šulcovi také povedl. Jednou do ní nějaký vtipálek hodil otevřenou flašku s jarem a pak se valily bubliny přes magistrálu tak, že na ní museli policajti zastavit na chvíli provoz…
Vidíte ty skvrny na fasádě? Že by se to stavařům tak docela nepodařilo? Ne, ne, je to tak schválně, aby bylo vidět, kde byla fasáda před jednapadesáti lety poškozená od kulek ze samopalů. Proč na budovu v srpnu roku 1968 Rusové stříleli, vám dnes nikdo přesně nepoví.
Malé věžičce uprostřed se říká lucerna. Tam má budova výšku jako Petřínská rozhledna, dokonce je snad i o trochu vyšší. Jednou jsem tam byl, ale musel jsem chodit po špičkách, jako baletka. Tak byla její podlaha posraná od holubů. Rozhled z ní je ovšem náramný.
Ta masivní věž vlevo má také svůj příběh. Když tu stavěli metro, věž se začala od budovy odtrhávat a propadat. Vypadalo to, že za nějaký čas se do ní bude muset chodit po lávce. Tak ji stavaři postupně odřezávali od podkladu a dávali pod ní ocelové hydraulické zvedáky. Věž postupně vyrovnávali, a když se konečně její pohyb ustálil, hydraulické „nohy“ vyndali. Pak ji znovu podezdili.
Vidíte ty kamenné sochy tam nahoře? Víte, jak je tam dostaly? Tehdy nebyly takové jeřáby jako dnes a tak je tam museli dostat s pomocí volských potahů. Prostě podle stěn muzea postavili festovní dřevěnou rampu a na vozech ty mnohatunové kolosy vyvezli.
Dovnitř muzea dnes nepůjdeme, i když i interiér rozhodně za návštěvu stojí. Teď ale, kromě kostry velryby a „vycpané“ žirafy, byste tam mnoho pro vás zajímavých předmětů neviděli. A tak si počkáme, až tam zase vystaví spoustu zvířat, zkamenělin, minerálů a dalších pozoruhodných předmětů z různých jiných oborů.
Nápad s malou kašnou vpředu se architektovi Josefu Šulcovi také povedl. Jednou do ní nějaký vtipálek hodil otevřenou flašku s jarem a pak se valily bubliny přes magistrálu tak, že na ní museli policajti zastavit na chvíli provoz…
Vidíte ty skvrny na fasádě? Že by se to stavařům tak docela nepodařilo? Ne, ne, je to tak schválně, aby bylo vidět, kde byla fasáda před jednapadesáti lety poškozená od kulek ze samopalů. Proč na budovu v srpnu roku 1968 Rusové stříleli, vám dnes nikdo přesně nepoví.
Malé věžičce uprostřed se říká lucerna. Tam má budova výšku jako Petřínská rozhledna, dokonce je snad i o trochu vyšší. Jednou jsem tam byl, ale musel jsem chodit po špičkách, jako baletka. Tak byla její podlaha posraná od holubů. Rozhled z ní je ovšem náramný.
Ta masivní věž vlevo má také svůj příběh. Když tu stavěli metro, věž se začala od budovy odtrhávat a propadat. Vypadalo to, že za nějaký čas se do ní bude muset chodit po lávce. Tak ji stavaři postupně odřezávali od podkladu a dávali pod ní ocelové hydraulické zvedáky. Věž postupně vyrovnávali, a když se konečně její pohyb ustálil, hydraulické „nohy“ vyndali. Pak ji znovu podezdili.
Vidíte ty kamenné sochy tam nahoře? Víte, jak je tam dostaly? Tehdy nebyly takové jeřáby jako dnes a tak je tam museli dostat s pomocí volských potahů. Prostě podle stěn muzea postavili festovní dřevěnou rampu a na vozech ty mnohatunové kolosy vyvezli.
Dovnitř muzea dnes nepůjdeme, i když i interiér rozhodně za návštěvu stojí. Teď ale, kromě kostry velryby a „vycpané“ žirafy, byste tam mnoho pro vás zajímavých předmětů neviděli. A tak si počkáme, až tam zase vystaví spoustu zvířat, zkamenělin, minerálů a dalších pozoruhodných předmětů z různých jiných oborů.