„Kde je táta?“ běžel jsem se zeptat do kuchyně. „Mami, myslel jsem, že mu budu pomáhat, jako vždycky. Stalo se něco?“ nechápavě jsem vyzvídal.
Bylo mi osm a s tátou jsme byli každou volnou chvíli v dílně, co měl ještě po dědovi. Učil mě pokaždé něco nového ze strojařiny, do života.
A najednou taková změna. Přece to neskončilo! Zavíral se přede mnou, dílna najednou pro mě nebyla.
Prázdniny skončily, přes podzim to o víkendech nebylo lepší. V podvečerní tmě jsem viděl světlo z dílny, a když jsem se ho ptal, vždycky se vymluvil. Pomalu jsem to vzdal…
„Cililililinnnk,“ ozval se zvoneček po štědrovečerní večeři.
„Tak ke stromečku!“ zaslechl jsem jen jako by vzdáleně a už jsme se ségrou běželi. Otevřel jsem dveře do pokoje a před rozsvíceným vánočním smrčkem jsem JI najednou uviděl!
Nezabalená, nablýskaná, opřená na koberci. Opravdová MOTORKA! Červená, se skutečným benzínovým motorem, velkým světlem, koženým sedlem, nádrží, výfukem a černými pneumatikami. Na řídítkách přilba mé velikosti.
Ve chvilce se mi vše propojilo v hlavě a ztratil jsem víru v báchorky! Rozbušilo se mi srdíčko, nebyl jsem schopen promluvit a klukovská radost nebrala konce! To táta je Ježíšek a VYROBIL mi v dílně motorku! Chtěl mě překvapit!
Ostatní dárky zůstaly tak trochu ve stínu. Sníh nebyl, tak jsem ji ještě večer na dvoře otestoval. Našlápnutím nastartoval, helmu na hlavě, zasunul jsem jedničku a rychle pustil spojku.
Stroj se vzepnul na zadní kolo, neuměl jsem ho ještě zkrotit. Plácli jsme sebou, motorka na mě. S pláčem a bolestí v koleně jsem vstal.
„Už tě nechci ani vidět!!!“ kopl jsem do ní vší silou a nechal ji ležet na fleku.
„Já jsem ti to říkala…“ ozývala se ze vzdálených dveří domu maminčina kritika tátovi akce.
Druhý den jsem ale ten vymazlený motocykl vzal na milost. A projezdil s ním dalších nádherných sedm let. V dobách, o kterých sní každý motorista.
Litr benzínu byl za dvě koruny…
