 |
| Smrt krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli 26. 8. 1278... ale co kdyby tehdy vše dopadlo jinak? |
26. srpna 1278.
Oba králové Přemysl Otakara II (1233-1278) a Rudolf I. Habsburský (1218-1291) stojí v čele armád u Suché Kruty (Dürnkrut). V devět ráno zaútočí uherská jízda, kterou Češi odrazí. V průběhu zpočátku nerozhodného boje visí na vlásku dokonce i Rudolfův život. Císař je sražen z koně, ale jeho věrný pobočník, rytíř Walter z Ramswagenu, Habsburka vyzvedne zpět do sedla a vyveze ho z největší vřavy.
Bitvu pak rozhodne údajná zrada Miloty z Dědic. Podle historiků však došlo ke krutému omylu. Když do boku českých rytířů nečekaně vpadla jezdecká záloha rakouských těžkooděnců vedená Ulrichem von Kapellem, skrytá až dosud ve vinicích západně od bojiště, zkušený vojevůdce Milota odhadl hrozící nebezpečí a rozhodl se napadnout nepřítele zezadu. Jenže jak objížděl bojiště, ostatní čeští bojovníci jeho manévr pochopili tak, že s celou jednotkou prchá. České vojsko se pak v nastalém zmatku a panice skutečně dalo na útěk.
Přemysl Otakar II. zůstal ležet na bojišti nahý a znetvořený, třebaže Rudolf nařídil, aby českého panovníka ušetřili. Za královraha se sám označil Bertold Schenk z Emerberku, jehož družině se měl český král vzdát. Vojáci ho však okradli o zbroj a přilbici a ubili ho snad sedmnácti ranami, z nichž jedna mu rozčísla lebku.
Tragický konec českého krále vyvolal rozruch, lidé v Čechách dlouho jeho smrti nevěřili. Bitva byla ze strany čísařského vojska vedena proti soudobým pravidlům rytířskského boje – právě proto se jako symbol rytířství objevuje vždy Přemysl, nikoliv Rudolf. Přemysl je zmínín i ve slavné Dantově Božské komedii (v VII. zpěvu II. části Očistec), kde – poněkud ironicky – „milou společnost“ tvoří Rudolfu Habsburskému.
