Český jazyk se šíří a nadále je hlavním a úředním jazykem v celé této oblasti.
Prosperuje obchod, vznikají nové cesty mezi severem a jihem i východem a západem. Panovníci českých zemí investují nejen do rozvoje vzdělávání, umění a vědy, ale i do zahraničních cest. Již roku 1450 posílá Jiří z Poděbrad jednoho ze svých nejlepších kartografů na cestu na západ, aby objevil země dosud nepoznané.
Z této cesty se vrací Kryštof Český zvaný Globulus s ohromným úspěchem. Nejenže přiváží nové plodiny jako brambory či kukuřici, ale dovezl též stočlennou skupinu domorodých obyvatel, kteří mají za úkol naučit český lid svým zvykům a zkřížit jejich geny s těmi středoevropskými, aby vznikl národ ještě odolnější a vyspělejší.
Hlavním jazykem samozřejmě zůstává čeština.
Vzhledem k velkému úspěchu a vzájemnému se zalíbení obou kultur během několika let vysílá Jiří z Poděbrad naopak českou skupinu odvážlivců směrem na západ. Bohužel tato výprava je považována za neúspěšnou, neboť se z ní nikdo nevrátil. O sto let později však přijíždí z dalekých cest český mořeplavec Mojmír Zámořský s překvapujícím zjištěním, že v zemi zvané Amerika objevil národ mluvící českou řečí, s rozvinutou kulturou po stránce zemědělství, uctívající přírodu, který nesnáší boje, ale je zastáncem míru a smírných řešení.
Kde by Přemysla Otakara II. napadlo, že díky jeho vítězství v bitvě na Moravském poli, se český jazyk a české geny dostanou až přes oceán, čeština bude světovým jazykem a vznikne kultura lidí nesnášející války a boje.
