Jsme už týden mimo civilizaci vysoko v horách. Je odpoledne, slunce pálí a nad námi se pohybuje podezřele velké množství dravců. Jak stoupáme výš, začíná se vzduchem linout nasládlý zápach rozkládající se mršiny. Když pokročíme o dalších pár metrů, uprostřed cesty za velkým kamenem se nám naskýtá pohled, který ne každý člen z naší party nese lehce.Krkavci a jiní dravci rozklovávají zbytky masa uhynulého zvířete. Ve vzduchu bzučí hmyz, dravci krákají a rvou se o každé sousto.
Vyhřezlé vnitřnosti, vyklované oči a pach, linoucí se neskutečně daleko, způsobují nejednomu z nás nevolnost. Cesta ale bohužel jinudy nevede a nám nezbývá než projít v těsné blízkosti koňské mrtvoly.
