Když se někde objevil, všichni byli rázem ve střehu. Nikdo totiž netušil, s čím zase dneska vyrukuje. Po spolužákovi z fakulty hodil na ulici dlažební kostkou... prostě jen, aby na sebe upozornil.
Jindy zase na zaplněném náměstí sehrál roli totálního debila. Zkřivil obličej, celý se nahrbil, rozhazoval rukama a přitom vydával neartikulované zvuky. Samozřejmě, že se lidé zastavovali a průvodci tohoto „chudáka“ věnovali soucitné pohledy.
Na chodbách veřejných budov pro změnu hýkal jako osel nebo imitoval excitovaného krocana.
Mladá děvčata se mu důsledně vyhýbala. Na jeho lascivní vtípky se totiž dokázala jen červenat. Vůbec náklonost k ženám projevoval způsobem krajně neobvyklým. Slečně, která se mu líbila, se znenadání zakousl do lýtka nebo jí obdaroval vysušeným štírem odpočívajícím v úhledně zabalené krabičce.
Ani já jsem nikdy nevěděl, zda se setkám s laskavým strýčkem, či mi dá poznat pocit právě vyděděného syna. Přesto jsem ho měl docela rád. V lecčems jsem ho obdivoval. Z přírody znal snad všechno, ale nejvíce přilnul k botanice. O kytkách napsal i několik knih, některé sám ilustroval. Pro mé sportovní zájmy neměl ale sebemenší pochopení. Jeho stěžejní fyzickou aktivitou bylo přemisťování a usazování kamenných bloků na skalce a v zídkách, které systematicky budoval. Bydlil totiž na vesnici v domku na skále, obklopeném velkou zahradou. A s ní doslova srostl.
Snažil jsem se přijít nato, proč byl strýc takový podivín. Nejspíš proto, že vyrůstal tak trochu jako skleníkové dítě. Jedináček, často nemocný a proto opečovávaný, vzdělávaný doma a tudíž spolužáky neotloukaný.
Osamělý ke stáru, upnul se k zahradě. Tam trávil skoro všechen volný čas. Nikoho nevyhledával, od nikoho nic nechtěl. Se svými dětmi se moc často nevídal.
Jedno letní odpoledne se mu nějak přitížilo. Šel domů, vykoupal se a pečlivě oholil. Pak zavolal synovi, ať k němu druhý den určitě přijde.
Když syn dorazil a otevřel dveře pokoje, zůstal stát jako opařený. Otec ležel na gauči, vlasy pečlivě sčesané dozadu, oblečený v černých šatech, s vyleštěnými polobotkami na nohou.
Odešel jako ženich za svou vyvolenou.
