Moje sestra, ačkoliv je starší než já, vypadá mladší. Obzvlášť teď, v době rouškové. Od chvíle, kdy ji ostraha nechtěla pustit do obchodu v době určené pro důchodce, dokud neukázala občanku, jí narostl hřebínek.
V roušce se producírovala málem i doma. Ačkoliv se nikdy nemalovala, ani při zvláštních příležitostech, teď pojala myšlenku: „Musíme dát na veřejnosti najevo, že my ženy o sebe dbáme, ať je doba jakákoliv… Je jedno, že jdu třeba jen do obchodu…“
Pěkně si namalovala oči, zvýraznila řasy, v roušce to vypadalo úžasně – opravdu o dvacet let mladší. Taky hned, jak u mě zazvonila, jsem jí pochválila (trošku, přiznávám, kysele…). To se přece nedělá, být starší a vypadat o tolik mladší!
Ale sestra byla nějak zamlklá, roušku nechtěla sundat ani k obědu. Zapomněla totiž doma spodní zuby.
Poučení: Vždycky se raději podívej, co máš pod krásným obalem.