Byl nedělní podvečer a na železniční pražské Hlavní nádraží zrovna přijížděl Západní expres. Dosud se mé cesty do Plzně nesly v poklidném duchu, tudíž jsem nepředpokládal jakékoliv vzrušení. Pohodlně jsem se usadil u stolku a zanedlouho si ke mně přisedl postarší pán se zavalitější postavou. Na první pohled působil běžným a spořádaným dojmem, jenže opak byl pravdou.
Zprvu mě poněkud překvapila chlapíkova rozpínavost na území rozkládacího stolku. Pán disponoval nespočtem kabelů a technických zařízení, která postupně obléhala můj titěrný prostor pro skicář a tužku.
Asi po čtvrthodině jízdy vytáhl notebook a hbitě ho zapnul. Tma zalila veškerou venkovní scenérii a tak už se nebylo na co dívat. Svítící obrazovka notebooku mě tedy neustále nutila přeskakovat pohledem mezi kresbou a monitorem. Chlápek pracoval v tvůrcovském editoru Youtube kanálu a čísla sledovanosti a nových odběratelů nebyla vskutku malá. Byla spíše natolik podivuhodná, že mě tento nevýrazný muž rázem začal opravdu zajímat.
Můj zájem o rozluštění této nedělní záhady vzrůstal a s ním i míra civění do jeho monitoru. Vše začalo nabírat na obrátkách ve chvíli, kdy můj spolucestující začal promazávat negativní komentáře u videí a následně na některé spřízněné komentáře odpovídat. V tu chvíli nemohlo mé gramaticky korektní já zůstat chladné. Pán odpovídal na dotaz, zda je možné, že z koronaviru vznikne globální pandemie. Odpověď zněla: „Ano je to mžNé PrÁvě cstuju vLakem s čiňany!!!!“ Rozhlédl jsem se tedy a s notnou dávkou snažení jsem téměř na konci vagónu zpozoroval spícího asijského studenta. Ocenil jsem tedy chlapíkovu profesionalitu v identifikaci národnosti na střední vzdálenost a spustil Youtube, abych se tomu konečně podíval na kloub.
Po letmém náhledu na videa pánova kanálu mi bylo zcela jasné, že mám tu čest a sedím vedle vzácného, avšak také velmi nebezpečného a vlivného tvora, jemuž se lidově přezdívá dezinformátor obecný. Tento tvor se vyznačuje talentem na strhující až fantaskní lživé informace, které velmi rád servíruje neobeznámeným či senilním občanům důchodového věku. Dezinformátor obecný se živí strachem, panikou a nepohrdne ani donátorským příspěvkem ustrašeného seniora, který se snaží podpořit bojovníka za pravdu a vlastenectví. Po zhlédnutí videa o satanistické sektě jménem Milion chvilek pro demokracii a vlastizrádných vraždách Václava Havla mi začalo být lehce nevolno. Kombinace takzvaného interpunkčního freestylu, náplně a kvality videa ve mně nepříjemně probublávala.
Po zhruba půlhodině sebepřemlouvání jsem se distingovaně pána zeptal, zda ho baví lhát a vyvolávat v lidech strach. Chlapík byl dotazem lehce vyveden z míry a na chvíli přestal s promazáváním dalších negativních komentářů. Jeho plytké a téměř nicneříkající odpovědi mě však trochu zklamaly. Předpokládal jsem totiž, že dezinformátor obecný bude disponovat větším inventářem vět než pouze: „Ale to je všecko pravda!“ nebo „Todle je svatá pravda…přečtěte si paragraf 55246972, ve kterém to všecko je!“ Po nějaké chvíli už rychle balil kabeláž a notebook do bolševické brašny a bez rozloučení zmizel v ruchu nástupiště plzeňského nádraží.
Závěrem tedy mohu říct, že dezinformátor obecný není naživo tolik nebezpečným tvorem, avšak pohladit jsem si ho stejně netroufl.
Asi po čtvrthodině jízdy vytáhl notebook a hbitě ho zapnul. Tma zalila veškerou venkovní scenérii a tak už se nebylo na co dívat. Svítící obrazovka notebooku mě tedy neustále nutila přeskakovat pohledem mezi kresbou a monitorem. Chlápek pracoval v tvůrcovském editoru Youtube kanálu a čísla sledovanosti a nových odběratelů nebyla vskutku malá. Byla spíše natolik podivuhodná, že mě tento nevýrazný muž rázem začal opravdu zajímat.
Můj zájem o rozluštění této nedělní záhady vzrůstal a s ním i míra civění do jeho monitoru. Vše začalo nabírat na obrátkách ve chvíli, kdy můj spolucestující začal promazávat negativní komentáře u videí a následně na některé spřízněné komentáře odpovídat. V tu chvíli nemohlo mé gramaticky korektní já zůstat chladné. Pán odpovídal na dotaz, zda je možné, že z koronaviru vznikne globální pandemie. Odpověď zněla: „Ano je to mžNé PrÁvě cstuju vLakem s čiňany!!!!“ Rozhlédl jsem se tedy a s notnou dávkou snažení jsem téměř na konci vagónu zpozoroval spícího asijského studenta. Ocenil jsem tedy chlapíkovu profesionalitu v identifikaci národnosti na střední vzdálenost a spustil Youtube, abych se tomu konečně podíval na kloub.
Po letmém náhledu na videa pánova kanálu mi bylo zcela jasné, že mám tu čest a sedím vedle vzácného, avšak také velmi nebezpečného a vlivného tvora, jemuž se lidově přezdívá dezinformátor obecný. Tento tvor se vyznačuje talentem na strhující až fantaskní lživé informace, které velmi rád servíruje neobeznámeným či senilním občanům důchodového věku. Dezinformátor obecný se živí strachem, panikou a nepohrdne ani donátorským příspěvkem ustrašeného seniora, který se snaží podpořit bojovníka za pravdu a vlastenectví. Po zhlédnutí videa o satanistické sektě jménem Milion chvilek pro demokracii a vlastizrádných vraždách Václava Havla mi začalo být lehce nevolno. Kombinace takzvaného interpunkčního freestylu, náplně a kvality videa ve mně nepříjemně probublávala.
Po zhruba půlhodině sebepřemlouvání jsem se distingovaně pána zeptal, zda ho baví lhát a vyvolávat v lidech strach. Chlapík byl dotazem lehce vyveden z míry a na chvíli přestal s promazáváním dalších negativních komentářů. Jeho plytké a téměř nicneříkající odpovědi mě však trochu zklamaly. Předpokládal jsem totiž, že dezinformátor obecný bude disponovat větším inventářem vět než pouze: „Ale to je všecko pravda!“ nebo „Todle je svatá pravda…přečtěte si paragraf 55246972, ve kterém to všecko je!“ Po nějaké chvíli už rychle balil kabeláž a notebook do bolševické brašny a bez rozloučení zmizel v ruchu nástupiště plzeňského nádraží.
Závěrem tedy mohu říct, že dezinformátor obecný není naživo tolik nebezpečným tvorem, avšak pohladit jsem si ho stejně netroufl.