Jakmile se děti dozvěděly, co je karanténa, že by se lidé neměli stýkat s ostatními, využily toho po svém. Dvojčatům bude v létě šest a jejich malé sestře tři. Samozřejmě jim někdy při jejich hrách mrňous překáží.
Nová hra spočívá v tom, že se „vyhlásí karanténa“, malou zavřou do pokojíku a ona tam musí být. A dvojčata od ní mají klid.
Ještěže jí tam dají hračky. Děti jsou skutečně vynalézavé.
Včera byly u nás na zahradě, a tak jsme si mysleli, že si budou hrát na písku a na karanténu zapomenou. Ne, ta hra se jim tak líbí, že ji vylepšily ještě o to, že malé zavázaly pusu šátkem, vozily jí na dětském kolečku místo písku a když je to přestalo bavit, dovezly ji pod keř, kde mají svůj „domeček“ a opět byla v karanténě. Chudák malá, ta od nich zkusí, ale je vděčná, že si s ní hrají. Dvojčata pak klidně po jednom chodila nakupovat, ale na ségru nezapomněly, donášely ji svačinu i jablka, aby měla co jíst, když je v karanténě. Dokonce ji sundaly šátek, aby měla pusu volnou a pak že jsou na ni oškliví.
Pozorovala jsem to z terasy, strašně jsem s bavila a opravdu nesmutněla. Život jde dál, musíme být k sobě ohleduplní a věřím, že to celý svět zvládne. Byla jsem ráda, že si se mnou takhle nehraje manžel a hraje se mou jen karty.
