Na téhle modré se od prvního cvrnknutí dělo tolik věcí, až byla celá upocená a její větší část byla úplně zaplavená vodou. Ve vodě se postupně začaly objevovat první bakterie a jim podobné, později rybičky a větší ryby, následně hadi a ještěři, ptáci a různí jiní živočichové, kteří se nakonec ze čtyř tlapek postavili na dvě a vyvinuli se až na pány všeho toho tvorstva, na lidičky, kteří tu modrou kuličku začali ovládat.
Nejdříve jen tak málo a opatrně, tu a tam z ní něco snědli a uloupli, hned to ale zase vrátili nebo za to do kuličky zasadili něco nového a tak. Postupem času ale začalo lidstvo rozvazovat. Množilo se velmi rychlým způsobem, začalo být více hladové a bezohledné k modré kuličce i ostatním spolubydlícím. Došlo to až tak daleko, že některé svoje sousedy na modré kuličce úplně vyjedli nebo jen tak pro zábavu vyhubili. Káceli lesy, ničili přírodu, špinili vodstva i vzduch.
Lidstvo taky začalo lenivět. Nejdříve se to projevovalo různými vylepšeními, tak třeba aby se nemuseli tolik nadřít taháním všemožného harampádí sem a tam, vymysleli kolo. A harampádí se začalo vozit. Sem a tam a zase potom třeba někdy zpátky tam a sem.
Jednou někdo vymyslel peníze. A tím se to všechno posralo.
Největší podvod v historii Vesmíru.
Za všechno bylo nutné platit. Koně už na tahání nestačili, tak vznikla auta. Vybudovaly se silnice a sklady na to harampádí a taky celé systémy, jak místo luk a polí stavět další a další sklady a kanceláře. A velká tržiště, všechno na jednom fleku, kde si lidé to harampádí kupovali.
Lidičky se měli stále lépe a lépe a jak víme, s jídlem roste chuť. Začali si objednávat kytky a jídlo úplně z druhé strany modré kuličky, vybudovali si k tomu letiště za každým rohem. Beton a asfalt kam oko dohlédlo. Letadla nevozila však jenom harampádí, postupně se do nich začali ládovat hordy lidí jen tak pro zábavu.
Mrknout se kamkoliv na kuličce, nafotit, ukázat kamarádům. Prolétnout městem nebo zajímavým místem na druhé straně kuličky, jen tak, bez rozumného důvodu. K tomu byly využívány také vlaky a lodě, autobusy a kdoví co ještě.
A byly vymyšleny nejroztodivnější věci, které po jejich odhození modrá kulička nebyla už schopná jakkoliv přijmout. Plasty a odpady s nekonečným poločasem rozpadnutí. Kulička začínala na mnoha místech chřadnout.
A Vesmír to viděl. Tu a tam dával lidem jasná upozornění, že se mu to přestává líbit. Někdy někde kouskem kuličky zatřásl, jindy jí ofouknul nějakým tím hurikánem, tu a tam vypustil z kuličky páru sopečným výbuchem nebo občas jen tak něco spláchnul vodou. Velikou mořskou vlnou nebo proudem řek.
Upozornění však přicházela jenom místně, vždycky se to týkalo jen některých lidiček, kteří se z toho rychle otřepali. Ostatní jim pomohli a rychle se na všechno zapomnělo.
Lid to prostě ne a ne pochopit a nebral nic vážně. Choval se dále více neurvale, nemravně, pyšně, rozpustile, roztahovačně, rozhazovačně a drze. Ničeho si nevážil, o pokoře a vděčnosti nemohlo být ani řeči.
A tak se tentokrát Vesmír ale opravdu naštval. Pro znovu připomenutí svého významu sáhnul k dosud nevídanému. Vyštrachal někde takovou malilinkatou breberku, potvůrku čipernou neviditelnou virovou a nasadil jí jednomu z těch lidských namyšlenců na nos mezi jeho šikmýma očima. Potom už stačilo jedno jediné kýchnutí a obvyklým nerozumným lidským konáním se vše ostatní rozjelo úplně samo. Nikdo z lidí to samozřejmě nepředpokládal, nikdo nebyl připraven. A potvora malá, ač by to do ní na začátku nikdo neřekl, se najednou rozprskla po celé té modré kuličce, jeden kout nevynechala. A začala kosit! A ne a ne jí zastavit. A lidi začali panikařit. A všude stříkali desinfekci, zavírali hranice a restaurace a školy, svět se přibrzdil. A všichni si začali maskovat obličeje, aby je ten malý hajzlík nepoznal a nevyřídil si to s nimi osobně. Teprve teď si uvědomili, že situace je vážná. A konečně se přestali rouhat, očůrávat všechna doporučení a zákazy, scházet se na pivu nebo v parku, města najednou byla prázdná, silnice volné, letadla nelétala, obchody se zastavily, zisky nerostly. Pochopili, že jsou ve válce s neviditelným nepřítelem, proti kterému jsou všechny tanky a kanóny k ničemu. S nepřítelem, který se žádnými penězi nedá uplatit.
A lidé umírali…
A Vesmír ukázal, kdo je tady pánem…
A poučení? : Lidé se musí poučit
