 |
| DE: Cortina d´Ampezzo |
Čtrnáctý den po návratu jsem dostala chřipku. Začala jsem se léčit obvyklým způsobem a čekala, až se to zlepší. Kolem mě se začaly množit zprávy o počtech nakažených, a to nejen v Itálii, ale i u nás. Kromě teploty jsem měla veškeré příznaky. Bylo mi a stále mi je dost mizerně.
O víkendu všichni odjeli na hory a já se doma kurýrovala. Nepomohlo nic, a tak ve mně začal hlodat červíček: Co když i já jsem nakažená?
Vždy jsem byla při nachlazení po čtyřech dnech fit a teď stále setrvalý stav.
Rozhodla jsem se, že se nechám vyšetřit, jak to všude inzerovali, že okamžitě přijedou. Mám kolem sebe i spoustu dětí... a já sama jsem důchodkyně, a tudíž v kategorii nejvíce ohrožených. A v Itálii v nejvíce nakažené oblasti jsem byla.
Masáž sdělovacích prostředků dělá své, a tak jsem začala hledat telefonní číslo.
Na internetu byla spousta nadpisů Kam zavolat či Kam nahlásit, spousta textu, ale dlouho číslo žádné. Nakonec jsem ho objevila a zavolala tam.
No, to jsem si naběhla.
Nepřipadala jsem si jako zodpovědná občanka, ale jako někdo, kdo obtěžuje pracující. Bylo mi řečeno, když to bylo až po 14 dnech a nemám teplotu, že nepřijedou, ať si zavolám ošetřujícího lékaře.
Alespoň ten tón mohl být milejší.
Tak jsem zavolala lékaře, ale jen proto, že je to můj příbuzný. A ten se taky podivoval nad jejich reakcí. Samozřejmě mi řekl, co mám brát a kontroluje, zda se můj stav lepší. Zatím ale bohužel opravdu ne.
Poučení: Nevěř sdělovacím prostředkům a pomoz si sama.
(9. 3. 2020)
