Zvoní telefon. Již poněkolikáté vyjíždí bezpečnostní služba k hlídanému objektu, opět se něco děje. V žádném případě tam v noci nemá nikdo co hledat. Stále se to opakuje a výsledek stejný, stále nic. Snad je tam skutečně ten duch, kterého jsem cítila v zádech při první návštěvě ještě před tím, než jsme starý objekt koupili.
Už je to opravdu divné, stále se platí výjezdy, vyměňují se čidla za méně citlivá, aby nereagovala na každého motýla či myš, ale problém se stále opakuje. Spustí se alarm, ale vše je v pořádku. Třeba dnes někoho přistihnou.
Dlouhé minuty čekám na zpětný telefon od hlídací služby. Hlavou se mi honí myšlenky, zda jsem schopná věřit na něco nadpřirozeného a pomalu si navodím pocit mé první návštěvy před lety. Cítím opět to divné mrazení v zádech, snad i slyším cizí dech a různé divné zvuky některé připomínající kroky. Bouchnutí dveří. Někdo mě chytí, ale ne, to byla jen obrovská pavučina, ale třeba ji tam někdo na mně nastražil, určitě to byl ten, koho jsem vyrušila. Proč tam asi zůstal? Možná se tam oběsil, nebo někdo jeho. A proč se začal připomínat až asi před rokem? No nevím, ale určitě je v tom starém domě něco divného. Mám zvláštní pocit vždy, když tam jdu, a to jsou tam i naši zaměstnanci. Sama bych tam asi ani nešla.
Konečně telefon. Hlídací služba. Zase nic.A další naúčtovaný výjezd. To už je tento měsíc minimálně pátý, a to jsme teprve v půlce. Problém trvá.
Konec této záhady vyřešila náhoda nebo vyšší moc. Jeden zaměstnanec v práci usnul a nikdo si toho nevšiml. Ostatní odešli a zablokovali objekt. Ze spánku jej vyrušil alarm. Přímo naproti jeho křeslu bylo čidlo, na kterém seděla myš a svým ocáskem pohupovala přesně přes sklo zařízení jako stěračem. Muž okamžitě zareagoval, vypnul poplach a odvolal výjezd. Tím firmě zachránil další náklady a vyřešil vleklou záhadu našeho pracoviště. Myšce jsme postavili přes čidlo lávku, ta si z něj přestala dělat sedačku a náš duch se více neobjevuje. Nebo, že by tam nikdy nebyl?
