Almerie a Hugo rozprávějí u snídaně v jídelně.
Almerie: Dobré ráno, drahý Hugo, jsem ráda, že jste zase poctil svou přítomností náš zámek. Jeho zdem se po Vás již stýskalo.
Hugo: Dobré ráno, má drahá. Proč ta jízlivost ve Vašem pozdravu? Přijíždím na Loučeň vždy rád, to přece víte. Rád si odpočinu od ruchu velkoměsta a společenských povinností.
Almerie: Jak dlouho se hodláte zdržet tentokrát, můj drahý? Nebudou Vás v Praze postrádat?
H: Budu zde pár dní, tak si mé přítomnosti užijete i Vy i naše děti. Co je zde nového?
A: Život zde plyne v poklidu a malé radosti tvoří naše dny. Snad jen maličkost bych od Vás ráda?
H: Hádám, že potřebujete peníze na nového koně? Vaše milá rozmařilost pokud jde o psy a koně je pověstná.
A: Nejde o koně... Víte však, že lesní cesta do Mcel mě velmi uklidňuje a chodím jí velmi ráda.
H: Vím. Revírník a hajný vás tam často potkávají. Však ten náš svatojiřský les skrývá mnohá tajemství pro lovce, jako jsem já. Hledáte tam snad poklad? Anebo chodíte za lechtivou zábavou na Mcely?
A: Pokud ticho a klid nazýváte pokladem, tak ano. Stále tam hledám poklad. Cesta je však velmi úzká a bahnitá. Občas se tam setkávám s bílým jelenem, který provází moje kroky. Nacházím cestou chalcedony do své sbírky. Devatero bylin našeho lesa už pomohlo ke zdraví spoustě místních lidí.
H: Co to je za pošetilost? Bílý jelen v našich lesích? Nemáte horkou nemoc, má drahá?
A: Jelen je čistá duše. Často štván a pronásledován... Je rychlý a silný, ale jeho duše touží po lásce jako po bystré vodě. Stejně jako člověk touží... (povzdechne si) To Vy nemůžete pochopit. Jelen je samotářské a melancholické zvíře. Je symbolem moudré opatrnosti, rozumíte?
H: Ani se o to nebudu pokoušet. Rozumím svému panství, svým obchodům, a to mi stačí. Chtěla jste mě poučovat?
A: Chtěla jsem jen spravit lesní cestu do Mcel, abych suchou nohou došla z jednoho místa do druhého. Aby tato místa dělala radost i jiným. Aby les byl lépe přístupný. Aby bažiny neohrožovaly místní. Abyste byl také moudře opatrný.
H: (vstává, pomalu dojde k Almerii a políbí ji ruku)
Má drahá, budiž Vaše radost i mojí radostí. Cestu upravíme. Ale s tou opatrností, to není nic pro mne. Opatrnost totiž není sestrou zábavy!
H: Budu zde pár dní, tak si mé přítomnosti užijete i Vy i naše děti. Co je zde nového?
A: Život zde plyne v poklidu a malé radosti tvoří naše dny. Snad jen maličkost bych od Vás ráda?
H: Hádám, že potřebujete peníze na nového koně? Vaše milá rozmařilost pokud jde o psy a koně je pověstná.
A: Nejde o koně... Víte však, že lesní cesta do Mcel mě velmi uklidňuje a chodím jí velmi ráda.
H: Vím. Revírník a hajný vás tam často potkávají. Však ten náš svatojiřský les skrývá mnohá tajemství pro lovce, jako jsem já. Hledáte tam snad poklad? Anebo chodíte za lechtivou zábavou na Mcely?
A: Pokud ticho a klid nazýváte pokladem, tak ano. Stále tam hledám poklad. Cesta je však velmi úzká a bahnitá. Občas se tam setkávám s bílým jelenem, který provází moje kroky. Nacházím cestou chalcedony do své sbírky. Devatero bylin našeho lesa už pomohlo ke zdraví spoustě místních lidí.
H: Co to je za pošetilost? Bílý jelen v našich lesích? Nemáte horkou nemoc, má drahá?
A: Jelen je čistá duše. Často štván a pronásledován... Je rychlý a silný, ale jeho duše touží po lásce jako po bystré vodě. Stejně jako člověk touží... (povzdechne si) To Vy nemůžete pochopit. Jelen je samotářské a melancholické zvíře. Je symbolem moudré opatrnosti, rozumíte?
H: Ani se o to nebudu pokoušet. Rozumím svému panství, svým obchodům, a to mi stačí. Chtěla jste mě poučovat?
A: Chtěla jsem jen spravit lesní cestu do Mcel, abych suchou nohou došla z jednoho místa do druhého. Aby tato místa dělala radost i jiným. Aby les byl lépe přístupný. Aby bažiny neohrožovaly místní. Abyste byl také moudře opatrný.
H: (vstává, pomalu dojde k Almerii a políbí ji ruku)
Má drahá, budiž Vaše radost i mojí radostí. Cestu upravíme. Ale s tou opatrností, to není nic pro mne. Opatrnost totiž není sestrou zábavy!
