Hned vedle, na poličce mezi špínou a pavučinami, stály kompoty. Švestky, angrešt, hrušky a třešně – zakonzervované ve svých skleněných rakvích, aby přežily staletí a atomový výbuch. Sladká slast ve skle.
V jedné z nich bujela plíseň. Chuchvalce hnusné zelenočerné břečky se vznášely mezi mrtvými plody sloužící k potravě všežravé houby.
Fascinovaná smrtí a rozkladem jsem tam stála jenom v županu a ponožkách. Zábly mě nohy. Ale prostě jsem nemohla – nemohla jsem odtrhnout oči od té sklenice. Od zkažené sestry té skleněné církve.
