„Můžu si to vzít?“„Ne. Teď si s ním hraju já.“
„Ale já si chci taky hrát.“
„To je hezké, ale já ho teď potřebuju, tak si hraj s něčím jiným, něž to tu doplácám, a pak ti ho půjčím.“
„Ale to není fér! Ty si sním, hraješ už dost dlouho, a já ho chci a chci a chci!“
„Hele, nech toho! Si mladší tak máš smůlu.“
„To není fééér! Béééééhehehé…!“
„Nedám ti ho. Ne.“
„…ééhehé…!“
„Přestaň! Ty uplakánku…“
„Vždyť je tu spousta jiných hraček, tak proč vždycky tu co mám já?“
„…ehehééé…“
„No jéžiš, tak si ho vem. Hlavně už buď ticho.“
„…éhehéé… No tak dobře. Ale ji zlý.“
„To říká ten prav…“
„Co to tady mělo být? Hm? To se zase hádáte s bráškou o kyblíček?“
„A sakriš!“
