Dovolte, abych se představil. Jsem dřevěný panák pro umělce a vyrobili mě ve firmě IKEA. Momentálně bydlím na koleji u kluka jménem Štěpán. Pokoj je prostorný a vzdušný, ne jako v regálu obchodního domu. Na stole se válí mnoho zajímavých předmětů, které potají zkoumám, když je Štěpán pryč. Leží tu plno štětců, fixů, pastelek a tužek. Hned o kousek dál postávají nádobky s tuší, skicáky, papírky a drtička. Občas si troufnu i na to vylézt do police nad postelí. Je z ní totiž nádherný výhled na celý pokoj.
Vidím skříňky, tašky a občas taky hory oblečení, přes které se leckdy nedokážu prodrat k ledničce. Lednička je zvláštní věc. Lidé říkají, že se jmenuje lednička, protože chladí, ale když do ní vlezu, necítím nic. Možná proto, že jsem ze dřeva.
Když vím, že se Štěpán brzy vrátí, vylezu přes parapet, kde se naposled pokochám výhledem na čmoudící komíny veliké fabriky. Pak už jen ladně přeskočím na stůl, kde zaujmu svou polohu v levém rohu. Vrátím se do pózy, do které mě Štěpán nastavil, a pomalu čekám na jeho příchod. A už je tady! Dveře do pokoje se otevírají a Štěpán odkládá desky na skříňku u dveří. Pak už následuje klasický koloběh událostí. Štěpán spustí malý reproduktor, vybere vhodnou skladbu a dá se do všelijakých skic. Já to vše pozoruju z rohu stolu a je mi tu celkem fajn.
