Jednou, v roce 2020 k němu přišla jeho majitelka a místo toho, aby ho jen otřela od prachu jako obvykle, hodila na něj spoustu hadrů.
No, co to je? Říkal si Singer, proč mě zase někdo budí, asi zase nějaký zip či co, ale proč na mě hází tolik látky?
Co se dá dělat, jsem i přes své stáří ještě ve formě, jen aby toho nebylo moc. Co se to děje? Dokonce mě i promazává, no to se dlouho nestalo, to budu šít asi něco fajnového a důležitého. A tak se také stalo.
Důležité to opravdu bylo.
Byly to roušky pro domov důchodců v sousední vesnici.
Bylo jich hodně. Šlapací stroj se nezastavil, a dokonce se těšil na další den, že bude opět užitečný. Byl rád, že se zase dostal do bývalé formy, a že dělá stále čest svému otci, vynálezci Isaacu Merritu Singrovi, který si ho už v roce 1790 dal v Anglii patentovat.
Stroj byl na svůj původ patřičně pyšný, protože jeho sourozenci se stále rodí a dodnes patří k nejlepším značkám v oboru.
A tak i náš šlapací stroj je opět na vrcholu své kariéry, nezastaví se, a je zas šťastný.
