„Já bych tak kouřila!“
Zoufalé výkřiky v hlavě i naživo. Čtyři dny nekouřím, aniž bych si to dopředu plánovala. Ode dne povinnosti nosit roušku, nekouřím.
Chybí mi mé rituály. Zapálit si, když něco udělám a chci si dát pauzu, takovou odměnu. Když se chci v klidu kochat pohledem do krajiny, když si chci venku číst, když potřebuji zklidnit mysl, uspořádat myšlenky a promyslet si určitou věc. Já bych kouřila, až bych brečela.
Postupně jsem si začala dopřávat jinak. Vyvařovat, odměňovat se. Tu hořkou čokoládou, pak už i mléčnou… Ze zdravých vlašských oříšků jsem přešla na slané tyčinky s tatarskou omáčkou, křupky s majonézou a vyvrcholilo to čímkoli v plnotučné hořčici. Po týdnu bez mé slimky, práskací mentolové, balíček za 92 Kč, se motivuji tím, že začnu počítat, kolik jsem ušetřila korun.
Kde jsou? Nikde je nevidím! Tato motivace nefunguje.
Po osmi dnech bez kouřových rituálů sundám kalhoty do gumy a zapínám elegantní modré. Jedu z povinného home office do práce a ejhle, ony nejdou dopnout. Jen klid, to je tím, že jsou vyprané, však ony povolí. Sedám do auta, a sakra! Musím znovu vylézt, vítr zabouchl letitá, železná vrata s ohlušující ranou. No, musím je zajistit vzácnou pojistkou, vývozním artiklem 90. let, starou dlažební kostkou.
Lehce se zhoupnu z mého peugeotka a pak vydechuji po namáhavé akci. Mé auto je staré a nízké, ne to moderní, ze kterého vyskakujete. Z mého se vystupuje podobně jako z kokpitu formule 1. Takže, záklon dozadu a šup se zhoupnutím ven. Při této části výstupu cítím uvolnění tlaku kolem OTP (překlad pro štíhlé – okrasných tukových polštářků) a už letí! Krásný kovový knoflík s modrým ´smaragdem´ dopadá před auto. Dívám se, co se stalo. Mně praskl kovový knoflík!!! Chápete to? Kovový, ne umělý knoflík! Bilance akce „přestat kouřit a využit období koroňáku k něčemu smysluplnému“:
chuť zapálit si
+ 3 kg tělesné váhy
– krásný knoflík
ušetřeno Kč: 0
Do prčic, co teď?! Začít kouřit (spaluje to tuky!), nebo přestat jíst? A co budu teda dělat pro radost, když je tady koroňák? Něco už vymyslím, já se nedám!
Zoufalé výkřiky v hlavě i naživo. Čtyři dny nekouřím, aniž bych si to dopředu plánovala. Ode dne povinnosti nosit roušku, nekouřím.
Chybí mi mé rituály. Zapálit si, když něco udělám a chci si dát pauzu, takovou odměnu. Když se chci v klidu kochat pohledem do krajiny, když si chci venku číst, když potřebuji zklidnit mysl, uspořádat myšlenky a promyslet si určitou věc. Já bych kouřila, až bych brečela.
Postupně jsem si začala dopřávat jinak. Vyvařovat, odměňovat se. Tu hořkou čokoládou, pak už i mléčnou… Ze zdravých vlašských oříšků jsem přešla na slané tyčinky s tatarskou omáčkou, křupky s majonézou a vyvrcholilo to čímkoli v plnotučné hořčici. Po týdnu bez mé slimky, práskací mentolové, balíček za 92 Kč, se motivuji tím, že začnu počítat, kolik jsem ušetřila korun.
Kde jsou? Nikde je nevidím! Tato motivace nefunguje.
Po osmi dnech bez kouřových rituálů sundám kalhoty do gumy a zapínám elegantní modré. Jedu z povinného home office do práce a ejhle, ony nejdou dopnout. Jen klid, to je tím, že jsou vyprané, však ony povolí. Sedám do auta, a sakra! Musím znovu vylézt, vítr zabouchl letitá, železná vrata s ohlušující ranou. No, musím je zajistit vzácnou pojistkou, vývozním artiklem 90. let, starou dlažební kostkou.
Lehce se zhoupnu z mého peugeotka a pak vydechuji po namáhavé akci. Mé auto je staré a nízké, ne to moderní, ze kterého vyskakujete. Z mého se vystupuje podobně jako z kokpitu formule 1. Takže, záklon dozadu a šup se zhoupnutím ven. Při této části výstupu cítím uvolnění tlaku kolem OTP (překlad pro štíhlé – okrasných tukových polštářků) a už letí! Krásný kovový knoflík s modrým ´smaragdem´ dopadá před auto. Dívám se, co se stalo. Mně praskl kovový knoflík!!! Chápete to? Kovový, ne umělý knoflík! Bilance akce „přestat kouřit a využit období koroňáku k něčemu smysluplnému“:
chuť zapálit si
+ 3 kg tělesné váhy
– krásný knoflík
ušetřeno Kč: 0
Do prčic, co teď?! Začít kouřit (spaluje to tuky!), nebo přestat jíst? A co budu teda dělat pro radost, když je tady koroňák? Něco už vymyslím, já se nedám!