A je to tady. Můj vysněný dům, je už na dohled. Jenže na dohled jsou i sousedé na okolních pozemcích. No nic, napeču buchty a vydám se na návštěvu. Zvoním u prvního domu.
„Dobrý den, jdu se přestavit a dovolila jsem si přinést něco na zub. Raději bych vás pozvala ke mně, ale mám tam ještě problém s elektrikou.“
„Dobrý den, jaký problém?“
„No, to vaše vedení stojí přímo na původní střeše, která ale musí pryč. Máte nápad, jak to vyřešit?“
„Jo, tak to buchty nespraví, bude to nejspíš muset zůstat, jak to je.“
„Ale to nejde, ta střecha tam nebude.“
„Jak nebude, vy nebudete mít na domě střechu?“
(Zuzana Prudilová)
Jak se (ne) staví sen
„Jedině přes moji mrtvolu!“
Pronikavý vřískot báby Komárkové mě vytrhl z poklidného sobotního rozjímání.
„Říkám vám, seberte se a běžte pryč, nebo na vás zavolám policajty!“
Bába je neústupná a svůj jekot stále stupňuje. Odkládám noviny a vstávám z pohovky, abych se podívala, kterému chudákovi dává takovou čočku. Proboha, doufám, že ne mému instalatérovi! Čekám na něj už týdny, a jestli ho teď baba vypudí, tak se jí to přání s mrtvolou možná splní!
(Martina Sedláková)
Úkol: Napište zajímavý začátek k příběhu Dům snů, který napsala vaše kolegyně.
