 |
Dneska mi napsala moje skvělá kamarádka o tom, jak prožívá karanténu. Inspirovala mě k tomu, abych vám řekla, co všechno jsem už v týhle nedobrovolný izolaci zvládla já. Věřím, že to bude jeden z těch šíleně motivujících statusů, který změní svět, nastolí mír, všichni budou plakat dojetím a objímat se, protože jedna naprosto neznámá mladá (poznámky o tom, že mi táhne na čtyřicet si laskavě nechte od cesty, ano?!?) žena oslovila zástupy zoufalých lidí a dala jim novou životní naději.
Takže, za ty týdny (netuším, kolik jich už uběhlo, protože nevím ani kterej je den, všechny dny mi tak nějak splývají v jeden, vlastně mám neustále víkend) jsem stihla koupit rodinný dům, kompletně ho zrekonstruovat, osázet zahradu jarními kvítky, zeleninou a ovocnými stromy.
Dále jsem si koupila novou rychlovarnou konvici v pastelově růžové barvě, šicí stroj, sadu pro začínající švadlenku, košík na šicí potřeby s motivem plameňáků, kuchyňskýho robota, kterej vlastně všechno dělá sám, robotickej vysavač, co umí i vytírat podlahy, patery nový šaty, troje boty, cestovní kufr (opět v pastelově růžové, ta barva se na mě lepí nebo co), dvě kreativní sady, novej automatickej kávovar, a to všechno, prosím pěkně, ve slevě!
Jediný, co je na té mé produktivitě poněkud zarážející je fakt, že proběhla imaginárně.
Ve skutečnosti mi totiž koupě toho domu utekla, rekonstrukce proběhla pouze v mým snu, rychlovarnou konvici máme pořád starou, ze který při vaření vody vystřeluje víko, šicí stroj vyprodali, protože všichni šijou roušky, sadu pro švadlenky i stylovej košík jsem zatím nekoupila, protože mi přišlo docela zbytečný a možná trochu divný mít doma potřeby na šití bez šicího stroje, kuchyňský robot bojuje o první místo s robotickým vysavačem, protože se nemůžu rozhodnout, jestli mě víc štve vaření nebo uklízení, šaty i boty, který se mi líbí zásadně nemají v mým čísle, koupi cestovního kufru jsem kvůli karanténě, která bude trvat následujících deset let vzdala, stejně tak jsem zapudila myšlenku na koupi kreativní sady poté, co jsem dneska s dětmi malovala hrnky a květináče, přičemž se porvaly a já hodinu uklízela barvy rozpatlaný po celé kuchyni. Jediný, nad čím ještě pořád reálně uvažuju je kávovar, protože jsem tak unavená, že sním v noci o tom, že spím a investice do kávy mi připadá jako jediná smysluplná.
Na závěr bych ráda nahodila nějaký děsný moudro doplněný stylovou fotkou, ale jelikož nemůžu navštívit odborníky, připomíná můj obličej povrch měsíce, obočí mám ve stylu Fridy, vlasy nebudu po té barvící eskapádě ani zmiňovat a co se týká celkové kondice, tak jsem úspěšně přibrala všechny kila, který jsem poslední tři roky hubla. Na to prostě nestačí ani ten nejlepší Insta filtr na světě.
Navíc jsem permanentně bez make-upu a pod vlivem alkoholu (matky jistě pochopí).
Takže jediný, co vám sdělím je, že jestli si myslíte, že jste jediní, kdo nezvládá doma absolutně nic, tak nejste jediní! Bez filtru a stylu říkám, že to u nás vypadá jako po výbuchu, celej den se tady řve, netvoříme absolutně žádný hodnoty, nemalujeme, neděláme keramiku, nesázíme kytky, neskládáme básničky, nic nešijeme, protože nemáme na čem, ale i kdybychom měli, tak bychom stejně nešili a jediný, fakt jediný, co spolehlivě zvládáme každej den, je sedmička vína. Minimálně.
Karanténám zdar a ať vám z toho nehrábne!
