Zaklopila okénko cedulkou zavřeno. Štěpán: „Co si ta cikna o sobě myslí, tomuhle říká pracovní morálka?!“
Gabriela: „Aaaa, čas je relativní pojem.“
Š: „A mě už relativně došla trpělivost. Stojím tu už hodinu a půl. Víte, mladá paní, makám na stavbě a nedokážu si představit situaci, že bych v polovině tahání kladky odešel na cigáro. Tyhle ty tendence maj jen ty čmoudi.“
G: „Hodinu a půl? No vidíte, já přišla zrovinka před chviličkou a čtu si tu nádhernou knížku o motivačních citátech. Navíc je čas oběda a všichni jsme lidi, no ne?“
Š: „Lidi?! To nemyslíte vážně! Co není bílé, to dělá problémy. Četla jste někdy Mein Kampf? To je čtení, ne ty vaše citáty!“ G: „Né, to neznám. O čem to je? O lidských čakrách?“
Š: „Čakry si strčte třeba do prdele! Já jsem tady na tý poště naposled. Balíček si nechte, je v něm ta knížka, na příjemné večerní počtení. Auf Wiedersehen.“
