Stojím na autobusové zastávce. Kapky dopadajícího deště mě alarmují, že se blíží velký liják. Ach…konečně! Slyším zvuk brzd autobusu. Psssst... Následují zvuky rychlých kroků netrpělivých cestujících, kteří se hrnou ze dveří. Otírám se rameny o jejich kožené bundy, bavlněné svetry i hebké kožichy. Snažím se prodrat se masou těl. Je těžké si v takové skrumáži lidí povšimnout mé slepecké hole. Musím si tedy cestu probít intuitivně. Ilililililili… pssssssst. Ach nee, zase nepočkal...
